Kostel svatého Martina (Chrašice)

Na místě dnešního kostela je již v roce 1349 archivně doložena starší stavba, která prošla v průběhu staletí několika přestavbami. V 17. století bylo valenou klenbou s výsečemi druhotně zaklenuto kněžiště, největší proměnu však kostelík zaznamenal na počátku 18. století. Autorem přestavby kostelíka byl s největší pravděpodobností Jan Blažej Santini-Aichel. Jeho autorství nemáme přímo archivně doloženo, vyplývá ale ze slohového rozboru a přispívá mu i fakt, že v době vzniku kostela působil Santini ve službách královéhradeckého biskupa Jan Adama Vratislava z Mitrovic. Ten byl objednavatelem přestavby kostela. „V předvečer svátku patrona chrámu“, tedy 10. listopadu, roku 1720 zde právě biskup Vratislav z Mitrovic sloužil první mši a stavbu požehnal. I s výzdobou byl kostel znovu vysvěcen 3. srpna 1721.[2] 3. 5. 1958 byl hřbitovní kostel zapsán na seznam kulturních památek ČR (rej. č. 21545/6-871). V rámci rekonstrukce v roce 2010 byl opatřen novou střechou.[3] V současnosti je uzavřen a užíván jen příležitostně.

Základ půdorysu tvoří kosočtverec lodi, jehož dva rohy trčí po stranách. Na západě na něj navazuje obdélná předsíňka, nad kterou se nachází kruchta, a na východě je otevřen dlouhým trojboce uzavřeným starším presbytářem.[5] Po stranách jsou pak připojeny dvě lichoběžníkové místnosti, sakristie a komora. Diagonály kosočtverce mají dvojnásobnou délku, než je hloubka kněžiště a jeden z vrcholů kosočtverce leží v polovině hloubky prostoru kněžiště. Interiér stavby je řešen velmi jednoduše, loď je plochostropá, kněžiště je zaklenuté starší valenou klenbou s výsečemi. Působivější je kostelík v exteriéru, a to především díky krystalickému uspořádání hladkých zdí v ostrých úhlech, díky kterým se stavba při obcházení pozoruhodně proměňuje. Stěny jsou členěny pouze jednoduchými a nezbytnými prvky (liseny, ploché rizality a portály), což je pro Santiniho pozdní tvorbu typické.[6] Okna jsou pravoúhlá obdélná se segmentovými záklenky.

Kostel sv. Martina od jihu

Kostel sv. Martina od severu

Do interiéru kostela byly umístěny 3 oltáře, hlavní oltář a dva boční zasvěcené sv. Vojtěchu a sv. Bricciovi.[7] V souvislosti s nimi se Kořán zmiňuje o Santiniho pomocníkovi, hradeckém truhláři Janu Ludvíku Pešinském,[8] který je archivně doložen jako autor výzdoby kostelíka. Podle návrhů, které pravděpodobně vytvořil přímo Santini, provedl tři oltáře (bez soch), obložení dveří oratoře a sakristie, parapet v presbytáři a hlavní dveře. Dochována je i detailní smlouva z 24. září 1720.[9] V Soupisu památek z roku 1900[10] se píše o nápisu, který měl být dochovaný na pravé stěně presbytáře, a měl zmiňovat vysvěcení tří zmiňovaných oltářů biskupem Vratislavem z Mitrovic roku 1721.