Kostel svatého Štěpána (Horní Bukovsko)

Kostel byl postaven po roce 1300.[1] První písemná zmínka pochází z roku 1354, která dokládá, že kostel sloužil jako farní.[2] Během husitských válek však fara zanikla. Pposlední farář byl jmenován v roce 1416. V roce 1670 kostel prošel barokními úpravami, kdy byla dostavěna věž. Další úpravy se uskutečnily také v průběhu 18. století. Obě úpravy byly iniciovány rodem Wratislavů z Mitrovicz. Kolem kostela se nacházel hřbitov, ve kterém se pohřbívalo do roku 1669. Kostel postupně náležel pod správu far ze Soběslavi, Modré Hůrky a Zálší. Až roku 1903 byl přifařen k Dolnímu Bukovsku.[3] Kostel byl poté upravován ve druhém desetiletí 20. století, kdy byla otevřena i krypta. V roce 1943 byly odkryty fresky v prostoru u triumfálního oblouku. Dalších úprav se kostel dočkal v roce 1994, kdy byl kompletně obnoven interiér a byla po druhé za 100 let otevřena krypta pod kostelem. Poslední úpravy proběhly v roce 2007, při které se opravovala fasáda a omítky.

Jednolodní orientovaná sakrální stavba je postavena v gotickém slohu. Mladší věž přistavěná k severní straně je barokní. Loď je zakončena presbytářem čtvercového půdorysu. Na východní stěně presbytáře je použit vnější opěrný systém s dvěma nárožními zastřešenými opěráky bez ústupku. Fasáda je bez dekorace, kamenné zdi jsou jen omítané. Do kostela vedou tři vchody - z východní strany přes sakristii jsou to obdélné dveře,z jižní a západní strany lodi se vstupuje pozdně gotickými portály,které jsou tvořeny lomeným obloukem. Jižní portál je ústupkový, pruty mají hruškovcový profil. Většina oken je zrekonstruována bez zachování historické podoby. Pouze za hlavním oltářem zůstalo úzké gotické okno bez kružby a nad západním vchodem do lodi kulaté okénko. Jižní portál do lodě doplňují dva náhrobní kameny ze žuly. Štíty lodi i presbytáře jsou trojúhelníkové. Střecha kostela je sedlová a pokrytá taškami. Na střeše presbytáře se také nachází kovová figurka sv. Štěpána, ke které se váže legenda.

• 
  Jižní vchod s náhrobky
• 
  Západní vchod s kulatým okénkem
• 
  Svatý Štěpán na kostele

Před dávnými léty všude v okolí dnešního Horního Bukovska byly hluboké lesy a v nich mnoho zvěře všech druhů. Jednou v těch lesích s družinou lovil jakýsi vladyka. V loveckém zápalu se odloučil od družiny a hnal se za jelenem a zabloudil. Když si uvědomil, že je čas k návratu, marně hledal družinu a cestu z lesa. Bloudil až do pozdní noci, až unaven ulehl do mechu a tvrdě usnul. Domníval se, že až si odpočine, cestu z lesa najde, ale druhý den opět bloudil. Kůň se sice napásl, ale vladyka únavou a hladem zemdlel, stále bloudil a cestu nemohl najít. V zoufalství klekl do mechu, prosil svatou Pannu o pomoc a slíbil, že vystaví v těchto místech kostel jí zasvěcený, když bude zachráněn. Jakmile vyslovil slib, cestu našel a byl zachráněn.Aby splnil slib, poručil stavět kostel, ale ne v lese, kde bloudil, ale u svého sídla, aby měl blízko do kostela. Jaké však překvapení, když ráno všechno, co bylo vystavěno ve dne, se ztratilo. To se opakovalo celý týden, až si vladyka uvědomil marnost svého počínání. Poslal  své služebníky do lesa a ti se vrátili se zprávou, že všechno, co vystavěli u vladykova sídla, bylo postaveno v lese, jen je třeba stavbu dokončit. Vladyka přikázal stavbu dokončit a to je nynější kostel na Horním Bukovsku.[3]

Na věži kostela bývala plechová podoba svatého Štěpána. Když kostel zchátral, opravovali zedníci také věž, sundali sv. Štěpána, ale poněvadž se jim na opravenou věž nehodil, již ho tam nedali a domnívali se, že se tím nijak neprovinili. Plechového sv. Štěpána si odnesl zedník Tesárek z Mažic, který pracoval při opravě kostela a doma ho pohodil pod kolnou. Bylo by se na sv. Štěpána zapomnělo, kdyby se byly nedostavily následky. V létě se přihnala od západu prudká bouře s lijákem a ta zničila všechnu úrodu na polích, takže nesklidili ani pouhou slámu. Byla z toho bída a hlad. To se opakovalo každý rok až přišel do vsi cizí poutník, který když slyšel o neštěstí, poradil jim, že nebude lépe, dokud nedají zpět na kostel sv. Štěpána.Po dlouhém hledání byl nalezen pod kolnou u Tesárků v Mažicích. Když o tom přišla zpráva do Horního Bukovska, ihned vypravili velké procesí s korouhvemi do Mažic a ve slavném průvodu přinesli plechového sv. Štěpána, kterého nedali na věž, ale na štít kostela ,aby měl pěkný rozhled po kraji. Od té doby prý již nikdy nepřišly kroupy, ani zničující bouře, poněvadž sv. Štěpán se proti nim otočí a zahání je od vsi. Proto musí trvale zůstat na kostele. Na památku se konalo každoročně procesí z Horního Bukovska do Mažic na den sv. Jana a Pavla.[3]

Traduje se, že práh hornobukovského kostela se nachází ve stejné nadmořské výšce, jako špička kostela ve Veselí nad Lužnicí.[3]

• 
  Severní pohled
• 
  Jižní pohled
• 
  Východní pohled
• 
  Západní pohled
• 
  Půdorys kostela

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Štěpána na Wikimedia Commons