Kostel Saint-Porchaire v Poitiers

Sv. Porchaire byl pohřben v malém kostele Saint-Sauveur, který stával v místě mezi dnešními ulicemi rue Gambetta, rue de la Marne a rue Saint-Porchaire. Na konci 9. století, pokladník kaple svatého Hilaria, Teodatus vystavěl novou svatyni zasvěcenou sv. Porchairovi. Ostatky sv. Porchaira byly uloženy do kamenného sarkofágu a přeneseny do krypty. V roce 1951 byl sarkofág vytažen z krypty a umístěn do středu současného kněžiště. Na víku se nachází nápis "In hoc tumulo requiescit scs Porcharius" (V tomto hrobě leží sv. Porchaire). Z tohoto karolinského období se zachovala krypta (v současné době nepřístupná) a západní zeď, která se opírá o zvonicí se vstupem.

V poslední třetině 11. století byla postavena zvonice se vstupem. Ty byly tvořeny přízemím s polokruhovou valenou klenbou a dvěma navýšenými patry s jehlanovitou střechou. Hlavní vstup je vyzdoben zvířaty a na pravé straně je zobrazen prorok Daniel vržený do jámy lvové, a ochranná ruka Boží (Dan 6, 23).

V průběhu času kostel chátral a hrozilo zhroucení zdí. Kněz a farníci rozhodli o přestavbě kostela, která začala v roce 1509 a byla dokončena v roce 1520. Nová stavba nebyla tak dlouhá, zato na druhou stranu širší než předchozí kostel. Skládala se z velké obdélníkové haly, rozdělené na dvě stejně veliké lodi třemi sloupy. Během poloviny 16. století byly přistavěny postranní kaple. Fresky, pocházející z téhož období, a představující Krista a jeho apoštoly, byly odkryty v roce 1951 (dnes jsou téměř nečitelné). Okna nad kněžištěm (vytvořena v duchu 16. století) byla vsazena začátkem 20. století.

V roce 1710 se kostel stal součástí semináře Saint-Charles a chlapecké školy v Poitiers. V období Velké francouzské revoluce se stal shromaždištěm pro uctívání symbolů republiky. Od roku 1802 až do současnosti opět plní svou farní funkci. V roce 1843 se radní rozhodli zbourat věž, aby rozšířili ulici. Proti tomu se zvedla obrovská vlna nevole. Dnes je tato zvonice s vchodem neodmyslitelnou součásti rušné ulice města. Kostel sám o sobě je přesto útočištěm pro modlitbu a meditaci.