Kostel Proměnění Páně (Žihobce)

Historie kostela souvisí se vznikem a vývojem duchovní správy v této oblasti. Ves se jako Sivohibice připomíná už v roce 1045 v darovací listině Břetislava I., kterou byla předána do majetku Břevnovskému klášteru.[1] Pamětní kniha obce, dnes nazývána kronikou, uvádí, že dějiny kostela spadají do roku 1387.[2] Jiné prameny uvádějí, že obec získala plebanii už v roce 1360.[3] Jisté je, že ve čtrnáctém století už v Žihobcích nějaký farní dům byl. V patnáctém století byl rozvoj duchovní správy přerušen, farní dům i celá ves byly vypáleny. O tom, kdy a jak se to stalo, se kroniky neshodují. Zápis ve farní kronice z roku 1799 uvádí, že ves byla napadena v roce 1420 husity, které vedl Jan Žižka.[4] Obecní kronika, založená roku 1926, připisuje této události rok 1467 a jako dobyvatele Jindřicha, syna krále Jiříka z Poděbrad.[5] Jako důvod byla v obou případech uváděna náboženská nesnášenlivost.

Duchovní správa se do Pošumaví vrátila až po třicetileté válce a to tak, že když byla zřízena roku 1683 fara v blízké obci zvané Strašín, žihobecká farnost k ní byla připojena. První kněz byl ustanoven až roku 1788. Duchovní správa pak byla od roku 1797 vykonávána v režimu lokalie a nakonec získala vlastní samostatnou farnost a to v roce 1856.[3] První žihobecká fara byla vystavěna až v letech 1851–1852.[6]

Původní gotický kostelík sv. Matouše přestal potřebám farnosti vyhovovat a byl značně zchátralý. O jeho zboření a výstavbě nového kostela bylo rozhodnuto roku 1867. S bouráním se začalo 11. března 1872 a 3. července byla stavba nového kostela zahájena. Základní kámen kostela byl slavnostně položen 11. srpna 1872.[2] Tento kámen s letopočtem roku 1872 lze nalézt při jihozápadním nároží kostela.

Nový kostel byl postaven ve středu obce v letech 1872–1876 na místě bývalého zbořeného kostelíka sv. Matouše. Architektonický návrh nového kostela byl pojat velkoryse. Vypracoval ho v novorománském slohu táborský inženýr G. Jurges. Realizaci provedli volyňští stavitelé Turek a Boháč.[7]

Po létech služby začal kostel postupně chátrat. Zatékání vody poškodilo střechu i krovy, vzlínající vlhkost poškozovala výmalbu i omítky a bylo potřeba zajistit jeho rekonstrukci. Kostel byl krásně opraven z prostředků Evropské unie, římskokatolické církve, Plzeňského kraje, obce i jejích občanů v roce 2010 nákladem 18 milionů Kč. Rekonstrukce se týkala vnějšího pláště, krovů, střech i vnitřního vyzdobení a vybavení pro farníky kromě mobiliáře. Nově byl kostel otevřen 20. listopadu 2010 slavnostní bohoslužbou. Po instalaci bezpečnostních mříží je kostel v létě přístupný každý den, jinak v době konání bohoslužeb a nejrůznějších koncertů. Jejich přehled lze nalézt na internetových stránkách žihobecké farnosti.[8] nebo obce[9]

Kostel stojí na vršku, který tvoří střed obce, na mohutných kamenných kvádrech. Má půdorys kříže, tedy loď podélnou spojenou s lodí příčnou. Podélná loď následuje na severovýchodní straně presbytářem, který je poměrně dlouhý a je ukončený polokruhem. Na západní straně v průčelí kostela je vybudováno impozantní dvouramenné schodiště s kamením dlážděnou terasou. Úzká hranolová věž na straně jižní je třípatrová a měří 45 metrů.[2] Kolem křížového členění lodí nalezneme drobnější čtvercové přístavby. Je to zimní kaple a sakristie.

Fasáda kostela je omítnutá a bohatě členěna a vyzdobena pseudorománskými prvky. V průčelí kostela je dobře viditelná rozeta, do kostela se vstupuje ústupkovým portálem. Nalezneme zde například i kvádříkové zdivo, opěráky, obloučkový vlys, sdružená okna nebo lizénový rám. Střecha hlavní i příčné lodi je valbová, pokrytá eternitem.

Střecha nad presbytářem je sedlová, na konci polokuželová podle polokruhu, kterým se presbytář uzavírá. Kolem celého kostela je vytvořena profilovaná římsa. Sakristie i zimní zahrada mají ploché střechy.

Interiér kostela převážně pochází z doby jeho vzniku a je bohatě zdobený pseudorománskými prvky. Stěny interiéru kostela jsou členěné pilíři, které mají tvarované hlavice s vloženými štíhlými sloupky v nárožích. Nad vstupní předsíní je zděná kruchta na pilířích s vloženými oblouky. Loď je sklenuta křížovou klenbou, vítězný oblouk má tvar polokruhu. Na konci presbytáře je vytvořena koncha.[6] Povrchy interiéru jsou opatřeny bohatou výmalbou. První výmalba interiéru pochází ze začátku 20. století[6] a provedl ji František Venich, kostelní dekorační malíř z Prahy.[2] Pravděpodobně nejstarším zařízením kostela je zvon z roku 1601 od Dionyse Schulhese. Varhany byly vyrobeny sušickým varhanářem Johhanem Fischperyou.[10] Ostatní zařízení svatostánku pochází vesměs z doby jeho výstavby.

• 
  třípatrová věž
• 
  kostel s monumentálním schodištěm
• 
  oltář
• 
  interiér kostela
• 
  zadní část kostela