Kostel Nejsvětější Trojice (Český Dub)

Poprvé je hřbitovní kostel zmiňován v urbáři dubského panství z roku 1590 z něhož plyne, že kostel byl vystavěn po roce 1570. Tento nevelký bezvěžový původní kostel byl využívali němečtí luteráni, kteří přišli do Českého Dubu ve velkém počtu. V období rekatolizace byl zase využíván německými katolíky. Za třicetileté války byl téměř celý zničen a zachovalo se z něj snad jen západní vstupní průčelí. Současnou raně barokní podobu získal kostel nejpozději v roce 1681.[2] Nechal jej postavit Norbert Knauth z Fahnenschwungu, který byl majitelem dvora v Hořením předměstí Dubu a Cyril Agricola z Limburku, který byl pánem na Rovni, na poděkování za to, že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly postiženy jejich rodiny. Po roce 1945 kostel značně zchátral. Dnes se využívá jen výjimečně, a to převážně pro pohřební obřady.

Českodubský kostel Nejsvětější Trojice z boku s hrobkou Schmittů (vpravo)

Zděná jednolodní orientovaná stavba obdélného půdorysu. Kostel má odsazenou apsidu polokruhově uzavřenou, která je částečně zapuštěna do hmoty lodi. Vnějšek kostela je členěn lizénami a segmentovými okny. Sedlovou střechu se zvalbením nad presbytářem kryje plech, který v 60. letech 20. století nahradil původní šindelovou krytinu. Ve východní části lodi na střechu nasedá oktogonální lucerna s cibulovou bání, makovicí a vrcholovým křížem. K severnímu průčelí je přistavěna přízemní sakristie s valbovou střechou rovněž krytou plechem. Kostelní loď prosvětlují segmentově zakončená okna zasazená v kamenných ostěních. Hlavní vstupní průčelí vrcholí dvouetážovým po stranách probíraným štítem s trojúhelným zakončením. Štít je ve spodní část opatřený prázdnou nikou zasazenou do lizénového rámce. Nad vstupním portálem se pod zazděným oknem nachází kamenná deska s vytesaným nápisem: „ÆETERNO TOTIUVS VNIVERSITATUS / AVCTORI / TRINO ET VNI / IVSTITIÆ ET PROVIDENIÆ ABUSSO / MISERICORDIE PATRI PRINCIPIO ET / FINI EX QVO PER QVEM ET IN QVO SVNT / OMNIA / [ANNO 1681]“. Vnitřek kostela je hladký, v chrámové lodi je kazetovaný strop. V presbytáři je křížová klenba. Po obvodu kostela jsou osazeny kamenné náhrobky pocházející většinou z 19. století a na severním průčelí se nalézá pamětní deska připomínající smrti tří pruských vojáků roku 1866.

Zařízení kostela je z větší části původní. Hlavní oltář je raně barokní pocházející z roku 1663. Je portálový, sloupový, s rokokovými portály na kterých se nacházejí sochy sv. Tomáše a sv. Dominika. Oltářní obraz je současný s obdobím výstavby kostela, avšak nepředstavuje umělecky významné dílo. Pravý boční oltář je raně barokní z roku 1680. Je portálový, sloupový s obrazem Morových patronů. Levý oltář je rokokový, panelový z 2. poloviny 18. století. V kostele se nacházejí obrazy sv. Františka z Pauly z období kolem roku 1720, který má původní řezaný rozvilinový rám, a obraz Kmen Jesse z období kolem roku 1700, který je v původním řezaném rámu. Oválný pohřební štít rodiny Knauthů z roku 1771 je malovaný.

Hrobka rodiny Schmittů

Vedle kostela se nachází hrobka rodiny Schmittů v klasicistním stylu. Nad kryptou, která je obklopena volný schodištěm s balustrádou a sochou zpodobňující Lásku, je čtvercová kaple sklenutá kopulí s lucernou. Na jejích třech bocích je členěná edikulami s mramorovými alegorickými sochami od F. Schwarze z Drážďan. Vnitřek je prázdný.

V areálu hřbitova se nachází také hrobka rodiny Lehrerů. Jedná se o pseudorenesanční edikulu s mramorovou sochou Madony od bratří Schwarzů z Drážďan.