Korundová vlákna

Vlákna mají hustotu 4000 kg/m³, bod tání nad 2000 °C, jsou elektricky nevodivá, tužší (s tažnou pevností až 2,8 GPa) než skleněná a polymerní vlákna.

Kontinuální vlákna jsou (dosud) velmi drahá, používají se jen na speciální účely, např. v kompozitech na kryty radarů.

Krátká vlákna nachází použití především jako izolační materiál.

S průmyslovou výrobou korundových vláken se začalo v roce 1978, vyráběné množství není (v roce 2010) veřejně známo.

Nejpoužívanější výrobní technologie:

• Výroba z vodní suspenze jemných částeček Al₂O₃ a slinutí vytlačených vláken. Průměr vláken je 10-20 μm a velikost krystalů 0,5 μm. Vlákna vyrobená tímtto způsobem jsou však náchylná k růstu zrn a tečení za zvýšených teplot.
• sol-gel metoda spolu s tepelným zpracováním. Viskózní vysoce koncentrovaný roztok směsi se zvlákňuje, vlákna se suší a nakonec tepelně zpracují. Při tepelném zpracování dojde k odstranění těkavých podílu a ke krystalizaci v různých formách korundu (η-Al₂O₃, γ-Al₂O₃ a δ-Al₂O₃). Vlákna obsahují 4 % SiO₂, jsou diskontinuální, až 0,5 m dlouhá s průměrem 3 μm.
• Kontinuální vlákna z polymerizovaného organoaluminia. Vláknový polymerní prekurzor se hydrolyzuje a potom pyrolyzuje za kontrolovaných podmínek.

• η-Al₂O₃ má maximální teplotu použití 900 °C a nejnižší specif. hmotnost. Prakticky se tato vlákna zatím neuplatnila
• δ-Al₂O₃ se dá použít do teplot 1600 °C, především jako výztuž kovových kompozitních matric
• α-Al₂O₃ s obsahem 99 % oxidu hlinitého se např. vyrábí jako kontinuální vlákno o průměru 10-12 µm s tažnou pevností 3,1 GPa a bodem tání nad 2000 °C. Hotové příze resp. rovingy mají celkovou jemnost 167-1100 tex (se 400-2500 jednotlivým filamenty).[2] Vlákna opatřená povlakem z karbidu křemičitého (SiC) mají velmi dobrou odolnost v oděru a mohou dosahovat pevnosti v tahu až 19 GPa.[3]