Konstantin II. Skotský

Datum jeho narození není uvedeno, ale vzhledem k tomu, že jeho otec a král byl zabit roku 878, narodil se zřejmě dříve než rok před jeho smrti. Poté se v irských kronikách objevuje zmínka až o smrti Donalda II. Historici předpokládají, že v mezidobí vládl Giric a Konstantin se svým bratrancem našli útočiště v exilu na irském královském dvoře.

Giric zemřel roku 889 a Konstantin se zřejmě s Donaldem, který se stal králem, vrátil do země. Války s Vikingy pokračovaly i v době Donaldovy vlády, ten byl roku 900 zabit v jedné bitvě s nimi a Konstantin se stal jeho nástupcem na trůnu.

Nejstarší událost zaznamenaná v Kronice králů Alby v období vlády Konstantina je vikinský útok, vypálení Dunkeldu a celé Albanie. Toto je první použití názvu Albania, latinského překladu irského označení Alba, pro území ovládané Kennethovými potomky. Jednalo se buď o Vikingy vyhnané z Dublinu roku 902, nebo o ty, kteří porazili Donalda II. roku 900. Kronika uvádí, že seveřané byli roku 904 poraženi u Srath Erenn.

Dalším záznamem v kronice je údaj o tom, že se Konstantin setkal s biskupem Cellachem na hoře Hill of Belief nedaleko Scone a dohodli se, že zákony světské i církevní by měly být jednotné pro celé Skotsko (latinsky pariter cum Scottis). Výklad tohoto setkání není jednoznačný. Mohlo se jednat o setkání před královou inaugurací nebo o urovnání sporů mezi církevní a světskou mocí.

V období let 914 až 916 došlo ke zvýšení aktivity Vikingů v Irském moři. Severní část Northumbrie v té době ovládal Ealdred, který požádal Konstantina o pomoc proti Vikingům. Oba se svými vojsky vyrazili na jih, kde se v nerozhodné bitvě střetli s nepřítelem. Alfrédův syn Eduard ovládl Mercii a nedaleko Backewelu nechal postavit hrad, z něhož jeho vojsko mohlo lépe kontrolovat severní oblasti. Anglosaská kronika uvádí, že roku 920 nebo 921 došlo k setkání Eduarda s ostatními panovníky oblastí v Británii, mimo jiné i Konstantina, kteří ho uznali za svého pána. Poprvé byl v kronice použit termín scottas, od něhož bylo později odvozeno pojmenování obyvatel Skotska.

Poté, co Ethelstan nastoupil na anglický trůn, obsadil větší část Northumbrie a Anglické království se stalo nejsilnějším královstvím v Británii. Kronika Chronicon ex chronicis Johna z Worcesteru uvádí, že se Ethlestan setkal s odporem ze strany Konstantina, krále Strathclyde i velšského panovníka. Jednání u Eamont Bridge roku 927 skončilo dohodu s Ethlestanem, že uvedení panovníci se nespojí s Vikingy proti Ethlestanovi.

Důvody proč roku 934 vyrazil Ethlestan se svou armádou na sever kroniky neuvádí. V květnu dobyl Winchester a v červnu dorazil k Nottinghamu. Owen, král Strathclyde, byl poražen u Symeonu. Poté zřejmě došlo k jednání mezi Konstantinem a Ethlestanem. Konstantinův syn se stal Ethlestanovým rukojmím a on sám doprovodil Ethlestanovo vojsko při návratu na jih.

Roku 937 vpadl Konstantin s Owenem ze Strathclyde a Olafem z Dublinu do Anglie. Vojska se střetla v bitvě u Brunanburhu, která skončila vítězstvím anglické armády. Konstantin, v té době už šedesátiletý, v ní ztratil syna. I když se jednalo o velkou bitvu, zřejmě nevyřešila situaci v Británii. Dva roky poté Ethlestan zemřel a rok po jeho smrti Amlaib z Irska obsadil Northumbrii a oblast Danelawu v Mercii.

V polovině 10. století byl už Konstantin starý muž. V království Alba ještě nebyla vytvořena tradice předávání moci, ale bylo zřejmě upřednostňováno předání moci nejstaršímu synovi. V té době byl jeho jediný žijící syn Indulf ještě příliš mladý, aby se stal králem. Jeho následníkem se tak stal jeho synovec Malcolm.

Kroniky uvádí, že k předání moci byl Konstantin donucen, roku 943 abdikoval a vstoupil do kláštera. Zemřel roku 952. Jeho syn Indulf se stal králem po Malcolmově smrti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Constantine II of Scotland na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin II. Skotský na Wikimedia Commons