Konstancie Sicilská (1248–1302)

Byla jedinou dcerou sicilského krále Manfréda a jeho první manželky Beatrix, dcery savojského hraběte Amadea IV. 13. června 1362 byla v Montpellieru provdána Petra, syna aragonského krále Jakuba. Její otec roku 1266 padl v bitvě u Beneventa a vítězný Karel z Anjou jeho manželku a dědice nechal uvěznit.[1][pozn. 1]

Roku 1276 Petr zdědil aragonský trůn a hodlal uplatňovat manželčina práva na štaufské dědictví v Itálii. V březnu 1282 došlo na Sicílii k povstání místní šlechty, které získalo název Sicilské nešpory. Rebelující ostrovní část království nabídla královskou korunu aragonskému králi. 30. srpna 1282 přistál Petr v Trapani a již 4. září jej v Palermu sněm sicilské šlechty zvolil sicilským králem jako Petra I. pod podmínkou, že obnoví v království zvyklosti z normanského období. Karel z Anjou se proti Petrovi III. vypravil s loďstvem, které bylo v sicilské úžině poraženo. Po Karlově porážce následovalo období bojů, které skončilo až smrtí obou protivníků v roce 1285. V červnu 1295 byla podepsána smlouva z Anagni, která zaručovala propuštění rukojmí. Úplné složení zbraní přinesla až roku 1302 smlouva z Caltabellotta, v níž získal Sicílii Fridrich Aragonský, mladší syn Kostancie a vnuk krále Manfréda.

Sama Konstancie zemřela na jaře téhož roku v rouše klarisky a byla pohřbena ve františkánském klášteře v Barceloně, po boku svého syna. Klášter byl roku 1835 zbořen a královniny ostatky byly společně s dalšími přeneseny do místní katedrály sv. Kříže a sv. Eulálie. Ve 20. století byly uloženy v tumbě královen od Frederica Marèse.