Konrád III.

Po smrti císaře Lothara III. († 1137), byl 7. března 1138 Konrád zvolen v Koblenzi římským králem. Volby se účastnil papežský legát Theodwin. O šest dní později byl Konrád v Cáchách korunován na krále a poté jím byl uznán několika jihoněmeckými knížaty. Jindřich Pyšný z rodu Welfů, vévoda saský a bavorský a zeť zesnulého císaře Lothara a jeho dědic, se volby nového krále nezúčastnil a Konráda odmítl uznat. Konrád reagoval odejmutím veškerých Jindřichových území. Vévodství saské udělil Albrechtu Medvědovi a vévodství bavorské Leopoldu IV., markraběti rakouskému.

Jindřich Pyšný si však udržel loajalitu v odňatých zemích. Občanská válka, která poté vypukla, je považována za první válečný akt bojů mezi Welfy (italsky Guelfové) a Ghibelliny, které později vypukly v Itálii. Po smrti Jindřicha Pyšného († 1139) boje v říši pokračovaly za účasti Jindřichova syna Jindřicha Lva a Welfa VI.

V prosinci 1140 dobyl Konrád III. po dlouhém obléhání hrad Weinsberg. Král vydal rozkaz popravit všechny muže na hradě, současně však dovolil, aby všechny ženy mohly bez újmy odejít i se vším, co unesou na zádech. Ženy pak vynesly své muže z hradu na zádech. Král tomu svolil s odůvodněním, že králův rozkaz nesmí být porušen.

V květnu 1142 uzavřel Konrád III. ve Frankfurtu smír s Jindřichem Lvem, kde uznal jeho nárok na Sasko. Roku 1146 podnikl vojenskou výpravu proti polským knížatům Boleslavu IV. Kadeřavému a Měšku III. Starému, jejímž cílem bylo dosadit zpět na seniorský stolec knížete Vladislava II. Vyhnance, který byl z Polska svými bratry vyhnán na jaře téhož roku. Vojsko se však ve Slezsku dostalo do problémů a nakonec byl Konrád nucen vyjednávat s oběma výše zmíněnými knížaty. Ti se zavázali odvádět říši nějaké poplatky a dostavit se na příští říšský sněm, hlavního cíle výpravy však dosaženo nebylo.[1]

V roce 1146 se římský král vydal na křížovou výpravu do Svaté země. Jeho účast se však nesetkala s velkým nadšením papeže, protože spíše potřeboval krále jako svého mocného spojence v Itálii. Konrád však roku 1147 odešel a v jeho vojsku byly zastoupeny také oddíly velmožů z českých zemí v čele s vévodou Vladislavem II. Výprava postupovala přes území Uherska do Konstantinopole, kde setkala s francouzskou částí výpravy krále Ludvíka VII.

Mezi Konrádem a Ludvíkem, jakož i mezi německými a francouzskými prostými vojáky a rytíři panovala značná nevraživost. Konrád s Ludvíkem postup výpravy nekoordinoval a vyrazil v polovině října 1147 ve stopách první křížové výpravy do Anatolie. Nic nedbal rad svého švagra, byzantského císaře Manuela I., aby táhl podél pobřeží, kde jej byzantské loďstvo mohlo zásobovat.

Koncil vůdců druhé křížové výpravy v Jeruzalémě (středověká iluminace)

Konrád s Bernardem z Clairvaux (středověká iluminace)

Muslimská vojska však u Dorylea říšskou armádu přepadla a téměř celou zničila. Konrád se jen s malým zlomkem armády vrátil zpět k Nikáii. Tam byl nucen se pokořit před Ludvíkem VII., který dorazil později, a prosit ho, aby se on i téměř vyhlazená výprava mohla připojit k Francouzům. Ludvík Konráda vyslyšel a nadále oba králové postupovali společně podél pobřeží.

V Efesu Konrád onemocněl a vrátil se do Konstantinopole. K výpravě se připojil mnohem později. Zúčastnil se až koncilu výpravy v Akkonu s Ludvíkem VII. a nezletilým jeruzalémským králem Balduinem III. Výprava poté vytáhla na Damašek, ale skončila naprostou katastrofou. Konrád po návratu do Palestiny ještě měsíc v Jeruzalémě pobyl, pak však odplul do Konstantinopole, kde jej švagr Manuel pozval na Vánoce. Jejich spojenectví bylo potvrzeno svatbou Manuelovy neteře Theodory a Konrádova nevlastního bratra Jindřicha Jasomirgotta (tehdy bavorského, později rakouského vévody).

Konrádova pečeť z roku 1138

V roce 1149 byl již Konrád opět v Říši a o rok později společně se svým synem Jindřichem Berengarským porazili v bitvě u Flochbergu Welfa VI. a jeho syna Welfa VII.

O rok později Jindřich Berengarský zemřel (3 roky byl spoluvládcem svého otce) a v něm i dědic římské královské koruny. V roce 1152 byl uzavřen mezi Štaufy a Welfy mír a v míru tak bylo zajištěno nástupnictví Štaufů v podobě Konrádova synovce Fridricha Barbarossy. Toho začátkem roku 1152 těžce nemocný Konrád III. v přítomnosti biskupa z Bamberku ustanovil svým nástupcem, když mu dal přednost před svým tehdy šestiletým synem Fridrichem. Po smrti Konráda byl Fridrich Barbarossa o několik týdnů později v Kolíně skutečně římským králem zvolen, zatímco mladý Konrádův syn byl jmenován vévodou švábským.

Konrád byl ženatý dvakrát:

s první manželkou Gertrudou z Komburgu (†1130/31) (∞ okolo 1115) měl tři dcery:

• Anežka ∞ 1129/30 Jaroslav II. Kyjevský
• Berta ∞ 1131/34 Heřman III. Bádenský
• Gertruda

s druhou manželkou Gertrudou ze Sulzbachu (†1146) (∞ okolo 1135) měl dva syny:

• Fridrich z Rothenburgu († 1167)