Konferenční tlumočení
Konferenční tlumočení je specifický obor tlumočnictví, charakterizovaný nejvyššími nároky v celém tomto oboru činností. Spočívá v tlumočení na akcích konferenčního typu (mezinárodní konference, symposia, vzdělávací akce, rozhlasové a televizní vysílání živé i na záznam, filmové projekce, divadlo), tedy na akcích, které mají organizovanou podobu a zpravidla větší počet posluchačů.
Definice a členění
Typicky se konferenčním tlumočením rozumí tlumočení simultánní (současné), jež si žádá specializované technické vybavení a tlumočníky nejen s patřičnými jazykovými, ale i psychologickými schopnostmi.
Existuje však i konferenční tlumočení konsekutivní (následné, kdy řečník a tlumočník hovoří střídavě), např. na vzdělávacích akcích, kde šetří náklady na technické vybavení, kratších společenských akcích, kde není nutná úspora času, nebo na masových shromážděních, kde nelze posluchače vybavit staničkami pro poslech simultánního tlumočení. Simultánní tlumočení vzniklo v průběhu Norimberského procesu (1945–46); v Československu sahají jeho počátky do 50. let 20. století.
Přípravě adeptů konferenčního tlumočení se věnuje řada vysokých škol v Evropě i jinde ve světě. V Československu to byla od roku 1961 katedra tlumočnictví a překladatelství na tehdejší Univerzitě 17. listopadu v Praze, dnes Ústav translatologie FF UK.
Konferenční tlumočníky v České republice sdružuje výběrová Asociace konferenčních tlumočníků (ASKOT), případně Jednota tlumočníků a překladatelů. V mezinárodním měřítku je to především výběrová Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků (AIIC), sdružující jednotlivce, a Mezinárodní federace překladatelů (FIT/IFT), sdružující národní organizace. Některé velké mezinárodní organizace si drží pro svoji potřebu stálý kádr konferenčních tlumočníků (instituce EU v 25 (!) jazycích, OSN, UNESCO, NATO a další).