Kompostování

Dle velikosti a způsobu kompostování rozeznáváme tři základní způsoby kompostování:

• Domácí kompostování
• Komunitní kompostování

Při domovním a komunitním kompostování je aerace zajišťována převážně přírodními fyzikálními pochody – difuzí a konvekcí, doporučuje se však provádět také manuální překopávání například vidlemi či lopatou minimálně jednou za půl roku.

• Průmyslové kompostování

Při průmyslovém (komunálním) kompostování se bioodpad zpracovává v centrálních kompostárnách, aerace je ve větší míře realizována mechanizovaným překopáváním pomocí překopávačů. Aeraci lze také zajistit nucenou aerací, kdy je výměna vzduchu do kompostovaného materiálu zabezpečena vháněním či odsáváním vzduchu.

Odpady ze zahrad jsou snadno a často kompostovaným odpadem.

Kompostování má 3 fáze:[1]

• Termofilní fáze

V této fázi dochází k zahřátí kompostu na teplotu 50-70 °C (optimum), pH klesá pod vlivem tvorby organických kyselin (octová, mravenčí, propanová, máselná). Zpočátku dochází k rozkladu snadno rozložitelných látek, jako jsou cukry, škroby, bílkoviny, lipidy, dále pokračuje rozklad hůře rozložitelných látek (celulóza, dřevovina). Je nutné zajistit dostatečnou aeraci (provzdušnění), například přehazováním.

• Fáze přeměny (mezofilní)

Teplota klesá na 40 až 45 °C. Při pohledu již nelze rozeznat původní složky kompostu. Činností žížal a dalších drobných živočichů se kompost homogenizuje a vzniká drobtovitá struktura.

• Fáze dozrávání

Teplota blízká okolí, pH opět stoupá, kompost získává konečný vzhled.

Kompostovatelný odpad je biologicky rozložitelný odpad, z něhož vznikne během procesu kompostování kompost odpovídající některé ze tříd jakosti definovaných ve vyhlášce o biologických metodách zpracování biologicky rozložitelných odpadů. Lehce rozložitelné látky jsou látky, u kterých probíhá proces mineralizace a humifikace krátkou dobu nebo je možno je aplikovat i přímo (zejména zemědělské odpady, hnůj, rašelina aj.).