Koloman Haličský

Koloman Haličský (maďarsky Kálmán, 1208? – 1241 Záhřeb) byl haličský kníže a slavonský vévoda z dynastie Arpádovců.

Koloman Haličský
kníže haličský a vévoda slavonský, chorvatský a dalmátský
Kolomanova socha v Gödöllő
Narození 1208?
Úmrtí 1241
Záhřeb
Pohřben klášter v Ivaniči u Čazmy
Manželka Salomena Polská
Dynastie Arpádovci
Otec Ondřej II. Uherský
Matka Gertruda Meranská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Bitva na řece Sajó (středověká miniatura)

Byl mladším synem uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z rodu Andechsů. Zdá se, že již roku 1214[1] byl oženěn se Salomenou, dcerou Leška Bílého, otcova soupeře o ovládnutí Haliče.

„ Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči... “
— Lešek Bílý králi Ondřejovi II. (Haličsko-volyňský letopis)[2]

Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra Ondřeje s Helenou. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.

Roku 1241 vpadli do Uher Tataři, vedení chánem Bátúem, jemuž král Béla IV. odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky na řece Sajó. [3] V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s templáři a vojskem arcibiskupa Ugrina.[4]

„ ... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal... “
— Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)[5]

Velmistr templářů se svými rytíři v bitvě zahynul a Koloman společně s Ugrinem byli nuceni ustoupit. Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.

„ A zničené bylo celé vojsko země. Krále zahnali až k moři, jeho bratra Kolomana zabili... “
— Spišskosobotská kronika[6]

Odkazy

Reference
  1. www.genealogie-mittelalter.de[nedostupný zdroj]
  2. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 46.
  3. Haličsko-volyňský letopis, str. 74
  4. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 301.
  5. Legendy a kroniky koruny uherské, str. 156
  6. Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 106.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.