Koloidní zlato

Koloidní zlato se vyrábí obdobně jako koloidní stříbro – elektrolýzou. Do kapaliny se ponoří dvě elektrody z ryzího zlata. Následně na ně působí pulzy střídavého proudu o určitém napětí a dalších specifických fyzikálních hodnotách. Nejčastěji se při jeho výrobě využívá demineralizovaná voda.

Dalším možným způsobem výroby nanočástic zlata je redukce solí Au a rozklad organokovových sloučenin. Samotný proces lze rozdělit na dva kroky, nukleace a následující nárůst. K nukleaci dochází díky redukční reakci a kolizi mezi ionty, atomy a klastry. Požadované velikosti a tvary jsou získávány v závislosti na chemické koncentraci, sufraktantu, pH, teplotě atd.[2]

Koloidní roztok zlata a jeho užívání má dlouhou historii. Souvisí se vznikem ájurvédské medicíny v Indii zhruba 5 000 let před naším letopočtem. Ájurvédská medicína používá tisíce léků připravených většinou z různých bylin a koření, mezi nimi i jedenáct léků, které obsahují zlato.[3]

Oficiální použití zlata se datuje už v roce 1850, kdy se používalo jako lék proti alkoholovému návyku v USA. V 19. století se zlato používalo hlavně k léčení nervových poruch jako deprese, epilepsie a migrény a impotence. Koloidní zlato sloužilo jako nenávykové antidepresivum. Dále od roku 1935 bylo používáno u neoperovatelné rakoviny.

Roztok je potřeba chránit před přímým světlem, musí být v neprůsvitné nádobě. Roztok by se také měl uchovávat při stabilní teplotě.

Koloidní zlato má svou roli i v kosmetickém průmyslu. Je to účinné pleťové tonikum, čistí a regeneruje pleť.

Částice zlata jsou pro své jedinečné fyzické, chemické a biologické vlastnosti hojně využívány v biomedicíně. Díky nanotechnologiím se staly její nedílnou součástí a slouží zejména pro diagnostiku, léčbu a přenos léčivých látek do organismu.

Koloidní zlato pozitivně působí jak na fyzické tak psychické zdraví člověka.

• Léčí specifické kloubní obtíže jako je dna, revma, artritida, pokud jsou způsobeny krystalky kyseliny močové v kloubním pouzdru[4][5][6]
• Pomáhá při léčbě rakoviny – prostřednictvím molekulárního snímání, molekulární diagnostiky a cílené terapie. Nanočástice zlata je možné přesně zacílit a zavést do tkáně. Jakmile do ní tyto částice o velikosti 50 – 100 nm jednou proniknou, nemohou být nijak snadno vyloučeny. Velkou výhodou používání nanočástic zlata při léčbě tumorů je její neinvazivnost. Na rozdíl od ozařování neničí i ostatní živé buňky v těle.[7][8]

Nanozlato může také přispět k léčení nádorů použitím fototermální terapie. Díky molekulárním próbám na povrchu nanočástic lze zajistit, že se budou selektivně vázat na nádorové buňky. Díky následnému ozáření laserem dojde k fototermálnímu efektu, který způsobí destrukci nádorových buněk.[9][10][11][12][13]

Nanočástice zlata jsou také používána pro doručování léčiv do míst určení. Jejich výhodou je vysoká stabilita a možnost selektivně ovlivňovat intracelulární uvolňování přenášených léčiv a také možnost přepravovat nejen malé molekulární léky, ale i velké biomolekuly.[14]

vlevo koloidní zlato 14 mg/L, vpravo 40 mg/L

Barva koloidního zlata je závislá na typu výroby, koncentraci a velikosti částic. Čím vyšší je koncentrace a větší částice – tím tmavší. U nízkých dávek monodisperzních zlatých nanočástic odráží povrchový plazmon (efekt způsobený dopadem fotonů na povrch kovové nanočástice) světle fialové a modré tóny, zatímco u vyšší koncentrace zlatých nanočástic reflektuje červenou barvu.[15] Při čisté elektrolýze vznikne tekutina čirá nebo slabě červeně zabarvená. Při redukci solí zase světle až temně červená.