Kolju Fičeto

Pocházel z rodu řezbářů a sochařů. Ve třech letech přišel o otce, v deseti ho matka dala na učení k zedníkům do města Trjavna. Jako kamenický tovaryš působil v Korçë a Bracigovu, již ve věku 33 let získal titul mistra stavitele (turecky „usta“). Byl negramotný, ovládal však čtyři jazyky (bulharštinu, turečtinu, řečtinu a rumunštinu).[1]

Byl předním umělcem bulharského národního obrození a zaměřil se na monumentální architekturu.[2] K jeho stavbám patří chrám svaté Trojice ve Svištovu, chrám svatého Nikoly v Drjanovu, zvonice v Pčelišči, kamenný obloukový most přes Jantru u města Bjala a krytý most v Loveči. Nejdéle působil ve městě Veliko Tarnovo, kde vytvořil radnici, chrámy svaté Bohorodičky a svatých Konstantina a Heleny, kapli v klášteře svaté Trojice, hostinec Hadži Nikoly a dům antikváře Stefana Peneva-Achtara, známý díky plastice opice v průčelí.[3]

V anketě Velcí Bulhaři uspořádané v roce 2006 skončil na 43. místě. V jeho rodném Drjanově se nachází muzeum Kolji Fičeta a pomník od sochaře Borise Gondova. Byl vyobrazen na bankovce v hodnotě 2000 leva a je po něm pojmenován Fičetův mys na antarktickém Livingstonově ostrově. Jeho vnukem byl bulharský ministr obrany Ivan Fičev.

• 
  Kostel svaté Trojice, Svištov
• 
  Kostel svatého Nikoly, Gorna Orjachovica
• 
  Dvůr Sokolského kláštera, Gabrovo
• 
  Dům s opicí, Veliko Tarnovo
• 
  Krytý most, Loveč

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolju Fičeto na Wikimedia Commons
• Първомайстор Никола Фичев - живот и творчество
• Музей Колю Фичето, г. Дряново