Kolektivní smlouva

Kolektivní smlouva je dvoustranné pracovněprávní jednání uzavírané mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem, jehož obsahem jsou mzdové a další pracovní podmínky pro zaměstnance. Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance, kteří nejsou u ní organizováni.[1] Kolektivní smlouvu mohou uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů, nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo více odborových organizací na straně druhé (§ 23, odst.2 zák.č. 262/2006 Sb.).

Druhy kolektivních smluv

Rozlišují se dva druhy kolektivních smluv:

  1. Podnikové kolektivní smlouvy – smlouvy uzavírané mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací působící u zaměstnavatele. V podnikové kolektivní smlouvě nelze upravit práva a povinnosti zaměstnanců v nižším rozsahu než přiznává kolektivní smlouva vyššího stupně.
  2. Kolektivní (resortní) smlouvy vyššího stupně – smlouvy uzavírané mezi organizací zaměstnavatelů a odborovou organizací. Mívají dopad na určité odvětví práce.

Podmínky

Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a podepsána účastníky na téže listině – jinak je neplatná. Účastníci jsou povinni nejpozději do 15 dnů od podepsání seznámit s jejím obsahem zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby byla kolektivní smlouva přístupná všem jeho zaměstnancům (§ 29 zák.č. 262/2006 Sb.). Smlouva se uzavírá na dobu určitou, nebo neurčitou. Účinnost kolektivní smlouvy začíná prvním dnem období, na které byla kolektivní smlouva uzavřena (§ 26 odst. 2 zák.č. 262/2006 Sb.), což může být i zpětně.[2] Výpovědní doba je nejméně 6 měsíců.[1]

Subjekty smlouvy v širším pojetí jsou všichni, na něž se konkrétní kolektivní smlouva vztahuje – tedy komu na základě kolektivní smlouvy vznikají práva a povinnosti. Subjekty v užším pojetí jsou odborová organizace a zaměstnavatel.

Uzavírání kolektivní smlouvy a řešení sporů

Postup při uzavírání kolektivní smlouvy a řešení sporů mezi účastníky je dán zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.[3]

Reference
  1. 262/2006 Sb. Zákoník práce. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (česky)
  2. Příručka pro personální agendu a odměňování zaměstnanců. ppropo.mpsv.cz [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online.
  3. 2/1991 Sb. Zákon o kolektivním vyjednávání. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.