Kolinec

Městys Kolinec (německy Kolinetz) se nachází v okrese Klatovy, Plzeňský kraj. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Leží na železniční trati Horažďovice předměstí – Domažlice.

Kolinec
náměstí v Kolinci
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0322 556467
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíSušice
Okres (LAU 1)Klatovy (CZ0322)
Kraj (NUTS 3)Plzeňský (CZ032)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°17′57″ s. š., 13°26′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 437 (2022)[1]
Rozloha48,72 km²
Nadmořská výška545 m n. m.
PSČ341 42
Počet domů685 (2021)[2]
Počet částí obce18
Počet k. ú.18
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa úřadu městyseKolinec 28
341 42 Kolinec
[email protected]
StarostaMgr. Pavel Princ
Oficiální web: www.kolinec.cz
Kolinec
Další údaje
Kód obce556467
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Původní německý název městyse byl odvozen ze středněhornoněmeckého výrazů stetelîn či stetlîn, které označovaly, podobně jako staročeské slovo městec, malé místo nebo městečko. Jméno Kolinec vzniklo ve čtrnáctém století odvozením z latinského pojmenování Colonia, které bylo volným překladem původního názvu. V historických pramenech se jméno městečka objevuje ve tvarech: Staetlino (1290, 1312), Stedelins (1320), Colonia (1369), Colonicz (1384 až okolo roku 1405), Kolinecz (1380), Monori Colonia (1566), na Kolinczy (1610), na Kolinci (1615) nebo Kolinecz (1790).[3]

Historie

Nejstarší doklady osídlení krajiny v okolí Kolince pocházejí ze šestého století, ovšem trvalejší sídla vznikla až v první polovině století třináctého.[4] První písemná zmínka o Kolinci pochází z roku 1290.[3] Roku 1656 získala tvrz i městečko Kateřina Eleonora z Klenové.[4]

V lesích nad Ovčínem probíhala do první třetiny 20. století těžba kvalitní šedomodré žuly. Je známo, že se tato žula dovážela i do Vídně (patrně z důvodu úzkých vazeb rodiny ireského hraběte Taaffeho na císařský dvůr) a byla využita ke stavbám některých honosných staveb.

Kolinec původně vůbec neměl mít napojení na železnici. To, že se tak nakonec nestalo a že železnice z Klatov nevedla původně plánovaným koridorem přes Velhartice, ale do Kolince, je zásluhou takřka výhradně hraběte Taaffeho (resp. jeho rodiny), který hodlal mít ke svému tehdejšímu pivovaru v Kolinci přivedenou železnici. Už bylo zapomenuto, že stavba železnice z Klatov byla na základě lobbingu hraběte Taaffeho „na poslední chvíli“ odkloněna směrem na Kolinec na přímý pokyn rakouského císaře; neobvyklost současné trasy železničních kolejí a "náhlost" změny trasy je do dnešní doby částečně patrná na cestě z Klatov u obce Běšiny. V obci byla a dosud je (a nově zrekonstruovaná) malebná nádražní budova s přilehlými menšími nádražními budovami.

V místě obce byla za komunismu plánována stavba menší vodní přehrady. Taktéž zde byla v padesátých letech dvacátého století nalezena českými geologickými průzkumníky ložiska uranu (zejména v kopcovité oblasti Ovčína), dočasně zde byly i umístěny malé vrtné věže. Nakonec však bylo vše odklizeno a záměr těžby záměrně nezveřejněn.

V roce 2014 proběhla rekonstrukce kolineckého koupaliště postaveného u řeky Ostružné ve třicátých letech dvacátého století. Městečko se několikrát objevilo televizním seriálu Policie Modrava, naposledy v režisérem Soukupem připravované sérii z roku 2021, kdy byly lokačními manažery vybrány nemovitosti na Novém ovčíně nedaleko železnice.

Obecní správa

Části obce

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[5]

Znak

Znakem městyse je stříbrný lev (udává se též lvice) na červeném poli, což mj. odráží původní povahu a historii města coby královnina města se speciálním právním statutem (více svobod pro poddané než v jiných, kupř. feudálních nebo církevních městech).

Hospodářství

V roce 1926 založil Václav Onder v Kolinci ševcovskou dílnu. Po znárodnění podniku výroba bot pokračovala pod vedením Miroslava Ondera. Rodině se dílna vrátila roku 1991, a od té doby v ní rodina Onderů provozuje obuvní firmu Redno Šumava.[6]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kolinci.
  • Empírový zámek Kolinec, v němž sídlí od roku 1920 místní základní škola. Postaven po roce 1565 na místě dřívějšího dřevěného panského sídla Václavem Vintířem z Vlčkovic. V roce 1666 vyhořel a zpustlý zámek přestavěla Kateřina Eleonora z Klenové. Po roce 1815 přestavěn empírově Karlem Pöttingem. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v něm byl pivovar hraběte Taaffeho, který vstoupil po vzniku Československa ve dvacátých letech do likvidace. V letech 1967–1969 byla budova upravena pro potřeby základní školy.
  • Kostel svatého Jakuba Většího se hřbitovem
  • V jeho blízkosti stojí dnešní knihovna, která bývala budovou školy
  • Židovský hřbitov na návrší v jihovýchodní části městysu (kopec Vidhošť)
  • Synagoga v místech dnešní prodejny na náměstí byla zbořena.
  • Barokní most se sochou svatého Jana Nepomuckého přes Kalný potok
  • Pomník obětem světových válek u budovy základní školy
  • Pomník 1. dělostřeleckému pluku Čs. samostatné obrněné brigády, který v obci „ukončil svou bojovou cestu“
  • Křížek u čp. 169, další křížek stojí u kostela
  • Kaplička v jihovýchodní části obce
  • Fara
  • V úpatí kopce Vidhošť je, podle pověstí zázračná, studánka.

Osobnosti

  • Matyáš Borbonius z Borbenheimu (1556–1627), doktor lékařství a zemský lékař za Rudolfa II., básník, pobělohorský exulant[7]
  • Mistr Šimon Skála, děkan artistické fakulty pražské univerzity, současník Matyáše Borbonia
  • Jan Král (1823–1911), virtuos ve hře na housle, první houslista Stavovského divadla v Praze
  • Celestin Matějů (1880–1959), akademický malíř

Galerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kolinec, s. 286.
  4. Osidlování a vznik [online]. Úřad městyse Kolinec [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
  5. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  6. KILIÁN, Milan. Kožené boty vyrábí už skoro sto let. Teď ale bojují o přežití. Deník.cz [online]. 2021-11-27 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
  7. Matyáš Borbonius z Borbenheimu. Dva denníky Dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu. [s.l.]: Max Dvořák, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. 174 s. Dostupné online. Kapitola 1, s. 1–21.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.