Kokoglukosid

Kokoglukosid, známý také pod INCI názvem „coco glucoside“, je tenzid ze skupiny alkylpolyglykosidů.

Výroba

Základní surovinou pro výrobu kokoglukosidu je kokosový olej. Kokosový olej se rafinuje a hydrolyzuje na mastnou kyselinu, případně transesterifikuje na methylester mastné kyseliny. Katalytickou redukcí meziproduktu vodíkem pak vzniká mastný alkohol.[1] Ten reaguje s glukózou (případně butyl glukosidem) v kyselém prostředí za vzniku kokoglukosidu.[2]

Vlastnosti

Kokoglukosid je komerčně dostupný jako kalný, viskozní vodný roztok o koncentraci 50–53 %. Je to povrchově aktivní látka a její vodné roztoky silně pění. Působí také jako emulgátor. Je mírně dráždivý pro oči a kůži.[3] Ojediněle působí jako alergen.[4]

Využití

Kokoglukosid se používá jako tenzid v prostředcích osobní péče, např. šampónech a sprchových gelech. Je vhodný i do prostředků pro citlivou pokožku a do dětské kosmetiky. Často se používá také v přírodní kosmetice.[4]

Reference
  1. NOWECK, Klaus; GRAFAHREND, Wolfgang. Fatty Alcohols. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a10_277.pub2. S. a10_277.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a10_277.pub2.
  2. KOSSWIG, Kurt. Surfactants. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a25_747. S. a25_747. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a25_747.
  3. FIUME, Monice M.; HELDRETH, Bart; BERGFELD, Wilma F. Safety Assessment of Decyl Glucoside and Other Alkyl Glucosides as Used in Cosmetics:. International Journal of Toxicology. 2013-10-30. Dostupné online [cit. 2020-12-02]. DOI 10.1177/1091581813497764. (anglicky)
  4. Handbook of cosmetic science and technology. Fourth edition. vyd. Boca Raton: [s.n.] 1 online resource (xiv, 711 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-84214-565-4, ISBN 1-84214-565-7. OCLC 878139572
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.