Koch & Korselt
Koch & Korselt je značka pianin a křídel, pod kterou je začala vyrábět v roce 1890 pianovka v Ruprechticích u Liberce, dnes v Kateřinkách. Díky úspěchu na světové výstavě v Paříži v roce 1900 se sláva značky rychle šířila světem. Kromě kompletních hudebních nástrojů dodávala firma také klaviatury a mechaniky. Kolem roku 1940 firma vyráběla 8 modelů pianin a 5 modelů křídel, zaměstnávala asi 80 zaměstnanců, kteří ročně vyprodukovali asi 400 pianin a 150 křídel. V roce 1940 se stal ředitelem a později majitelem firmy Rudolf Klinger. V té době byla pianovka nucena opustit výrobu hudebních nástrojů a věnovat se válečné produkci. Po skončení 2. světové války byla firma převzata konkurenční pianovkou Petrof.
Koch & Korselt | |
---|---|
Základní údaje | |
Datum založení | 1890 |
Datum zániku | 1945 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Koch zemřel v 23. dubna 1904 v Lipsku (Leipzig). V témže roce dostala firma povolení používat císařskou orlici ve znaku a také na pečetidle. O rok později pak získala titul „erzherzoglichen Kammerlieferant von Sr. Kais. und Kgl. Hoheit dem Erzherzog Eugen“.
Na Výstavě německých Čech v Liberci v roce 1906 bylo vystaveno 5 křídel a 5 pianin. Úspěch to nebyl nijak velký, přesto firma získala 3. cenu.
Podíl ve firmě získal po 1. světové válce Rudolf Soyka, člen významné židovské rodiny z Liberce. V roce 1926 měla firma sídlo v domech v ulici Karlsgasse 11 (dnes ulice Boženy Němcové) a Franz-Liebig-Platz 7 (dnes nám. Českých bratří).
Odkazy
Literatura
- Isa Engelmann: Reichenberg und seine jüdischen Bürger, zur Geschichte einer einst deutschen Stadt in Böhmen, str.65
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Koch & Korselt na Wikimedia Commons
- Článek na Idnes.cz[nedostupný zdroj] o pianinu Koch & Korselt ve veřejném prostoru (nefunkční)
- http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1001509
- http://tokyo.czechcentres.cz/cs/novinky/novy-svet-projekt-restaurovani-klaviru-ceske-firmy/ Archivováno 11. 11. 2017 na Wayback Machine