Kniha Jonáš

Kniha používá velmi mnoho údajů, které jsou na první pohled dějepisného či popisného charakteru, které však jsou při pozorném čtení odhaleny jako ryze a hluboce symbolické:

• Ninive je středem nepřítele Izraele/Židů par excellence, Asýrie. Pokud má Izraelita hovořit o nepříteli na život a na smrt, pak to jsou Asyřané.
• Moře/voda jako symbol vzdálenosti od Boha, místa, které Bohu odporuje a protiví se mu.
• Radikální pokání týkající se i zvířat a všeho ve městě.
• Počet čtyřiceti dní do záhuby a tří dnů Jonášova hlásání.

To vše nasvědčuje spíše pozdnímu poexilnímu datování, kdy už se rozvíjela mudroslovná literatura, kdy se běžně používala aramejština (přítomnost aramaismů v hebrejském textu) a kdy už prorocké texty byly známy a uznávány jako autoritativní, i když ještě netvořily uzavřený korpus (neboť se mezi ně Jonášova kniha ještě dostala, na rozdíl např. od Knihy Daniel).

Hlavní postavy jsou v celém příběhu tři: Bůh, Jonáš a „pohané“. Bůh vystupuje přímo v dialogu ve 4. kapitole, ale jeho jednání prosvítá v průběhu celého příběhu, který řídí podle své vůle; jedná o slovesa jako nastrojit, rozkázat. Boží řízení je tenká červená nit táhnoucí se celým textem. Jonáš vystupuje jako hlavní postava v 2. a 4. kapitole, vždy v rozhovoru s Bohem. V 1. a 3. kapitole, kde se děj soustřeďuje na „pohany“, je Jonáš jakoby jen druhotnou postavou, v pozadí či pozorovatelem a (v 1. kap. nechtěným, ve 3. kap. úmyslným) prostředníkem děje.

Samotný děj se dá rozdělit přesně podle kapitol. Je to téměř výjimečný případ, kdy moderní dělení na kapitoly odpovídá struktuře textu.

První kapitola pojednává o útěku Jonáše před Bohem. Převažující a klíčová slovesa zde jsou ירד (sestupovat, klesat) a טול (vrhat). Celá kapitola se soustřeďuje na to, jak se Jonáš snaží dostat daleko, pryč od Hospodina, tj. „dolů“ a na „moře“, které je symbolem sil brojících proti Bohu. Jonáš raději obětuje vlastní život v rozbouřeném moři, než aby se obrátil a přiznal svou porážku před Bohem. Nakonec se Jonáš ocitá tam, kam chtěl dospět: V útrobách ryby „v srdci“, tj. v nejhlubší části moře.

Druhá kapitola je Jonášův žalm. Jonáš nacházející se na nejvzdálenějším místě od Boha se začíná modlit. A Bůh dokazuje svou všemohoucnost a všudypřítomnost. Nic mu není překážkou a vysvobozuje Jonáše i z toho „nejvzdálenějšího“ místa, z útrob moře a ryby.

Žalm má povahu děkovné modlitby. Je nejisté, zda byl složen dříve a do knihy Jonáš vložen, nebo zda jej vytvořil autor knihy, nebo zda byl vytvořen později. Pravděpodobná je jedna z prvních verzí, neboť žalm svým obsahem i strukturou má v rámci příběhu své pevné místo.

Třetí kapitola vrací děj do výchozího bodu. Jonáš je opět na souši a znovu (שנית) se k němu obrací Boží slovo. Kapitola začíná identickou větou jako kapitola první a tím dělí knihu Jonáš na dvě velké části. Jonáš tentokrát Božího hlasu uposlechne a vydává se do Ninive. Zde hlásá to, co mu Bůh uložil: že po čtyřiceti dnech bude město pro své hříchy zničeno. Důležité je, že Jonáš nehlásá možnost pokání a obrácení, ale jistou záhubu. Přesto stačí jeden den jeho chůze (přitom z jednoho konce města na druhý to trvalo celkem tři dny – výrazný symbolický numerický údaj), a už se celé město obrátilo a kálo se. Kromě toho, že reakce na Jonášova slova byla radikálně rychlá, rychlejší než on sám, byla i radikální co do povahy: káli se všichni, od nejvyššího (krále) až po nejnižšího (dobytek). To vše v naději, že přece jen snad se Hospodin obrátí a ušetří je. Klíčovým slovem je tu sloveso שוב (obrátit se). Ninivané se obrací v naději, že i Bůh obrátí a odvrátí od nich (totéž sloveso) svůj hněv a trest. Bůh byl skutečně dojat jejich reakcí a obrátí se ve svém rozhodnutí.

Čtvrtá kapitola, která je pro pochopení textu klíčová, se zabývá rozhovorem mezi Jonášem a Bohem. Jonáš se cítí rozhořčen, že Bůh ušetřil hříšných Ninivanů a že změnil své slovo, které jednou vyřkl. Kde je Boží spravedlnost? Kde je Boží stálost? Jonáš dokonce Bohu vyčítá přesně tu vlastnost, s jakou se Bůh sám představuje v Ex 34,6 jako slitovný a milosrdný. Bůh, aby poučil Jonáše o svých činech, si posloužil jakýmsi reálným podobenstvím. Nechal vyrůst skočec , který Jonášovi v parném počasí poskytoval stín a úlevu, ale na druhý den jej zase nechal uschnout. Když se Jonáš „k smrti“ rozesmutněl nad skočcem a ztraceným pohodlím, navazuje Bůh otázkou: Tobě je k smrti líto skočce, který jsi neučinil, který bez Tvého přičinění vyrostl a druhý den zeschl? A mně nemá být líto lidu, který je dílem mých vlastních rukou?

• NATIV, David. Yona's Flight from Destiny [online]. Překlad Kaeren Fish. Ješivat Har Ecijon [cit. 2014-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-14. (anglicky)

• Jonáš

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kniha Jonáš na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Jonáš v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Dílo Bible česká/Kniha proroka Jonáše ve Wikizdrojích
• Dílo Bible kralická/Jonáš ve Wikizdrojích
• Ekumenický překlad knihy Jonáš
• Řecká verze (Septuaginta)