Klíšťák holubí

V anglicky mluvících zemích jsou známy jako „soft ticks“, neboli „měkká klíšťata“. Tento název vznikl díky absenci hřbetního štítku zvaného scutum, který u klíštěte obecného můžeme pozorovat pouhým okem. Celé tělo pokrývá měkký kožovitý tělní pokryv zvaný intergument. Na spodní straně plochého těla nalezneme 4 páry článkovaných nohou, zakončených dvěma drápky, sloužícími k lezení a udržení na hostiteli. Gnathosoma, neboli část těla nesoucí u roztočů chelicery a makadla, je zcela z vrchní strany zakryta tělem (idiosomou). I když se jedná o zástupce z kmene členovců, nemá článkované tělo. Na hřbetní straně tarsu prvního páru končetin se nachází Hallerův orgán (typický pro řád Klíšťatovci), který klíšťákům zastupuje smyslovou funkci v podobě rozpoznávání koncentrace oxidu uhličitého a sledování zachycení zdrojů tepla v okolí.

Klíšťák holubí parazituje převážně na ptácích v mírném a subtropickém pásu. Jeho životní cyklus je pomalejší než u jiných druhů z čeledi Argasidae, ale díky přizpůsobení na nižší teploty může růst a množit se i při teplotách kolem 15 °C, což mu dává nespornou výhodu zejména ve mírném pásu, kde se může rozmnožovat více než polovinu roku. I když se v malé míře vyskytuje i ve volné přírodě a to zejména v jižní Evropě a v severních částech Afriky, jeho největší výskyt je vázán na člověka, zejména ve starších městských částech a to dokonce i ve městech střední a severní Evropy. Celý jeho životní cyklus se odehrává v hnízdech svého hostitele, kterým nemusí být jen holub domácím, ale i kavky či vlaštovky. Jedná se o gonochoristy. Samička naklade kolem 50 vajíček, ze kterých se přibližně po šesti týdnech líhnou šestinohé larvy. Ty procházejí až 11 vývojovými stadii (běžně jsou to 3-4 stadia), než se z nich stane dospělec schopný reprodukce. Tento vývoj trvá přibližně tři roky. Za vhodných podmínek (teplota na 15 °C, stálý přístup k hostiteli atd.) je klíšťák schopný se dožít až 10 let. Na rozdíl od klíštěte, se klíšťák holubí přisává na svou oběť na dobu v řádě desítek minut, za které dokáže přijmout až 50mg krve, a poté hostitele opouští. Larválním stádiím, které také parazitují, sání trvá až několik hodin. Děje se tak především v noci, kdy pták spí ve svém hnízdě. V době, kdy není možnost se přisát k hostiteli, vydrží klíšťák holubí hladovět a vytrvale čekat.

Velikost dospělce je kolem 6 milimetrů. Je pozorovatelný pohlavní dimorfismus, protože samička je výrazně větší (cca 8 mm) než sameček (5 mm). Povrch intergumentu je světle hnědý a šedivý, kožovitý a na dotek vláčný. To klíšťákovi zajišťuje plastičnost při sání. Po nasátí je intergument napnutý, průsvitný a tím pádem nápadně tmavě červený. Na rozdíl od klíšťat sají v dospělosti obě pohlaví.

Existuje reálná možnost, že si klíšťák vybere za hostitele člověka. Děje se tak především tam, kde je možné přijít do styku s holubem domácím. Jedná se tedy především o půdní prostory nebo podkrovní byty ve starých domech. Dalším možným místem setkání jsou balkóny ihned pod podbitím nebo špatně uklízené lodžie, na jejichž zábradlích si ptáci často sedají. Klíšťák v noci vylézá z hnízda a vyhledá spícího člověka. Na místě, kde se přisál, může vzniknout podlitina (hematom) velikosti mince, která je nejdříve světle červená, ale později se zbarvuje do fialovo-modra, ale na rozdíl od klasické modřiny mizí až za několik týdnů.

Nejdůležitějším faktorem při odstraňování klíšťáků z půdních prostor je nejprve odstranit všechna ptačí hnízda, zaslepit otvory, kudy ptáci mohou přilétat, a také skuliny, kterými se roztoči dostávají z půdních prostor do bytů. Poté následuje postřik nebo fumigace.