Kjúšú J7W

Kjúšú J7W (japonsky: 震電, Šinden - Blesk) byl prototyp stíhacího letounu kachní koncepce japonského císařského námořního letectva, vyvíjeného v období druhé světové války.

J7W
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Kjúšú
První let	3. srpen 1945
Vyrobeno kusů	2
Varianty	J7W2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šinden byl vyvíjen na objednávku japonského císařského námořnictva, jako odpověď na nasazení nových amerických těžkých bombardérů Boeing B-29 Superfortress, jejichž nálety na Japonsko působily značné škody. Přestože byl objednán námořnictvem, měl operovat především z pozemních základen. Aerodynamická koncepce kachního letounu byla před stavbou prototypu testována na kluzácích, označených MXY6.

Křídlo letounu se nacházela v zadní partii trupu a kachní plochy byly na přídi. Stabilizátory byly v polovině délky křídla. Motor byl umístěný na zádi a poháněl vrtuli, která byla v tlačném uspořádání. Předpokládalo se, že Šinden bude výkonný a obratný přepadový stíhač, ale do konce války vznikly jen dva prototypy a pouze jeden 3. srpna 1945 skutečně vzlétl. Vznikl také projekt proudovým motorem poháněná varianta Šindenu, označená J7W2, ale zůstal jen na papíře.

Dochovaný první prototyp je dnes k vidění v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C..