Keratinocyt

V pokožce vytváří keratinocyty 5 rozlišitelných vrstev. Nejníže (ve stratum basale) jsou keratinocyty cylindrického tvaru, které přímo sousedí se škárou. Tyto buňky vytváří kompaktní pevnou tkáň pospojovanou buněčnými spoji a vyztuženou vnitrobuněčnými vlákny keratinu. Nad ní je stratum spinosum s ploššími buňkami. O něco výše se nachází stratum granulosum, tvořené plochými buňkami s množstvím váčků obsahujícími například lipidy. Nad ním je velmi tenká, světlolomná vrstva stratum lucidum, v níž buňky začínají degenerovat, zplošťovat se a ztrácet některé buněčné organely. Vrstva nejblíže povrchu se nazývá stratum corneum, kde jsou buňky mrtvé, vyplněné keratinem. Ty nejsvrchnější keratinocyty se odlupují rychlostí až tisíc buněk za minutu. Odpadlé buňky jsou poté postupně nahrazovány z bazální vrstvy.[2] [3]

Hlavní role keratinocytů spočívá ve vytváření ochranné bariéry mezi organismem a vnějším prostředím. [4]

Epidermální kmenové buňky leží v nejspodnější vrstvě pokožky (stratum basale).[7]

Kmenová buňka se rozdělí na dvě buňky dceřiné. V rámci tohoto dělení mohou nastat tři případy. Buď vzniknou dvě buňky kmenové, nebo jedna buňka kmenová a jedna buňka určená k diferenciaci, nebo dvě buňky určené k diferenciaci. Který z těchto tří zmíněných případů nastane, závisí na aktuálních potřebách pokožky.[8] Poté co se potomci kmenových buněk ještě několikrát rozdělí, ukončí svůj buněčný cyklus a podstoupí terminální diferenciaci. V průběhu diferenciace se jednotlivé buňky pohybují směrem k vnějším vrstvám epidermis a stávají se tak částí jedné z vrstev pokožky (stratum spinosum, stratum granulosum, stratum lucidum, stratum corneum).[7]

Tato terminální diferenciace vede až k vytvoření tzv. korneocytů, neboli keratinocytů, které se nachází v nejsvrchnější vrstvě epidermis a které dokončily terminální diferenciaci a ztratily jádro a cytoplasmatické organely. [7] Staré korneocyty postupně odpadnou a nahradí je nové, které pochází ze spodních vrstev epidermis.

Celý proces od přeměny kmenové buňky až k odloupnutí korneocytu trvá 40 - 56 dní. [7]

V různém stádiu diferenciace exprimují keratinocyty různé typy keratinu. V nejspodnější vrstvě (stratum basale) je to keratin 5 a keratin 14. Blíže k povrchu, tedy ve stratum spinosum a stratum granulosum, se jedná o keratin 1 a keratin 10.[9]

Keratinocyty se podílejí na ochraně organismu proti UV záření[10] přijímáním melanozomů syntetizujících ochranný pigment melanin. Ke správné distribuci melaninu je potřeba asociace jednoho melanocytu, jedné Langerhansovy buňky a zhruba 36 keratinocytů, které dohromady vytváří funkční jednotku. Melanozomy naplněné melaninem se pomocí motorových proteinů aktinového i tubulinového cytoskeletu dostávají k dendritickým výběžkům melanocytů a poté jsou předány do keratinocytů. V nich jsou uloženy jako ochrana DNA proti UV záření.[11][12]

Keratinocyty také spolupracují s imunitním systémem. Pokud se patogen dostane do svrchní vrstvy epidermis, keratinocyty začnou produkovat proteiny zvané chemokiny, které na dané místo přilákají buňky imunitního systému, konkrétně monocyty, NK buňky, T-lymfocyty a dendritické buňky. [13]

Mimo to jsou keratinocyty ve stratum basale spojeny prostřednictvím desmozomů s tzv. Merkelovými buňkami, které v epidermis slouží jako mechanoreceptory.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Keratinocyt na Wikimedia Commons