Kelvinova–Helmholtzova nestabilita

Kelvinova–Helmholtzova nestabilita je klasický příklad nestabilního chování kapaliny, který se objevuje u pohybujících se vrstev různých tekutin. Spolu s Rayleighovou–Taylorovou nestabilitou patří mezi základní hydrodynamické nestability.[1] Jev byl poprvé popsán v roce 1868, kdy byl zkoumám německým fyzikem Hermannem von Helmholtzem.[1] V praxi může být pozorován v podobě tzv. Kelvinových–Helmholtzových oblaků (v typickém tvaru vlny nebo kadeře), které vznikají v místech setkání vzduchu s různou rychlostí proudění nebo hustotou vzduchu, případně u mořského pobřeží.[2]

Fyzikální princip
Schematický náčrtek Kelvinovy–Helmholtzovy nestability

Mechanizmus je následující: rozhraní mezi dvěma zónami pohybujícími se různou rychlostí se může vlivem náhodné poruchy vychýlit na jednu stranu. V případě podzvukového proudění je tekutina na této straně lokálně urychlena (kvůli rovnici kontinuity), čímž se sníží lokální statický tlak jako důsledek Bernoulliova principu, že součet kinetické, tlakové a potenciální energie je po proudnici konstantní. Lokální snížení statického tlaku dá vznik síle, která dále rozhraní vychyluje stejným směrem, jedná se tedy o problém s kladnou zpětnou vazbou.

Tato nestabilita vede k turbulizaci smykových oblastí. Navíc podporuje fraktální charakter turbulence tím, že už vytvořené víry opět obsahují smykové oblasti na rozhraní jádra a obálky, které opět mohou podléhat Kelvinově–Helmholtzově nestabilitě.

Tato nestabilita není nestabilní[3] při nadzvukovém proudění, neboť lokální zúžení vede u nadzvukového proudění ke zpomalení rychlosti (a zvýšení hustoty, jelikož zákon zachování hmoty stále platí). Zpomalení rychlosti zvýší statický tlak a síla vrátí rozhraní do co nejrovnější podoby.

Reference
  1. Kelvinova-Helmholtzova nestabilita [online]. Masarykova univerzita [cit. 2009-01-04]. Dostupné online.
  2. Když jsou vlny na nebi. Seznamte se s Kelvin-Helmholtzovými oblaky. ČT24.cz [online]. 2021-01-23 [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
  3. FRIDMAN, Aleksei M.; FRIDMAN, Aleksei M. Current links for doi: 10.1070/PU2008v051n03ABEH006470. Physics-Uspekhi. 2008, roč. 51, čís. 3, s. 213. Dostupné online [cit. 2020-01-31]. ISSN 1063-7869. DOI 10.1070/pu2008v051n03abeh006470.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.