Kelly Reichardt

Její filmy bývají označovány jako minimalistické a realistické. Filmový kritik AO Scott popisuje Wendy a Lucy jako součást nového amerického nezávislého filmu, který nazval „neo-neo realismus“, především pro jeho tematické a estetické podobnosti s klasickými italskými neorealistickými filmy jako Řím, otevřené město a Paisa.[11] Sama Reichardt uvedla, že její filmy jsou „pouhými záblesky procházejících lidí“.[12] Sama se ztotožňuje s minimalistickým vyprávěním a říká: „Film je v podstatě sled malých poodhalení a pak si máte sednout a někomu říct, co to všechno znamená. To je v rozporu se vším, o co jsem se snažila, takže nemám zájem to shrnovat. Je tam všechno, co tam být má.“ [13] Její styl je také ovlivněný hnutím Slow cinema.

Kromě tohoto realistického stylu se její filmy často zaměřují na postavy, které žijí na okraji společnosti a nejsou obvykle zastoupeny na obrazovce. Zabývá se různými aspekty americké reality, které zřídkakdy prozkoumává komerční filmový průmysl. Eric Kohn (z Indiewire) popisuje její filmy jako „fascinující zpověď o osamělosti každodenního života pracující třídy, která chce něco lepšího. Jsou uvězněni mezi mýtem amerického snu a osobními omezeními, která řídí jejich fádní realitu. Tím, že se Reichardt věnuje atmosféře a perspektivě vyprávění stejně jako ději, se tiše stala jednou z nejlepších kronikářek reálií v USA.“ [14]

Její filmy často také obsahují odkazy na moderní dobu a politické události. V rozhovoru mluví o paralelách Meek's Cutoff s moderní dobou a říká: „Příběh o chvastounovi, který vedl skupinu lidí do pouště bez plánu a stal se zcela závislým na místních obyvatelích, kteří jsou od něj společensky odlišní a ke kterým přistupuje podezřívavě. To vše se zdálo relevantní pro tuto chvíli.“ [11] (ve vztahu k irácké válce a Georgi Bushovi). Reichardt v mnoha rozhovorech potvrdila, že postava Meeka je úmyslně napsána tak, aby byla podobná Bushovi. Wendy a Lucy také odrážejí ekonomické útrapy, které postihly miliony Američanů (zejména ženy) v důsledku vysokých nákladů a vedlejších škod způsobených válkou.  

Kritici dále poznamenávají, že její filmy mají často nejednoznačné konce, které nechává publikum napnuté a neuspokojené. Xan Brooks (z The Guardian) používá příklady „vyhýbavého Kurta, putujícího ulicemi města na konci Old Joy, nešťastná Wendy, stále hledající Aljašku nebo ztracené průkopníky z Meek's Cutoff, navždy zaseknutými mezi triumfem a katastrofou.“ [12] Ona sama o tom říká: „Možná jsem skeptická k absolutnu. Ano, je něco uspokojivého na starých filmech, kde graduje hudba a přichází titulek – The End. Zdálo by se však absurdní, kdyby tak končil jeden z mých filmů. Pokrývají příliš krátkou dobu. Nevíme, kde tyto postavy byly předtím. Strávili jsme s nimi týden a pak šly dál svojí cestou. “ Reichardt též podotkla, že si užívá filmy, které divákovi umožní najít si vlastní cestu a dospět k vlastním závěrům.[12]

Všechny její filmy obsahují feministické myšlenky ve stylu i obsahu, odmítají metody tradičního komerčního filmu a zaměřují se na problematiku genderu (většina jejích filmů má v hlavních rolích ženské postavy), sama však odmítá nálepku feministické filmařky. Odmítá klasické produkční modely a preferuje nízkorozpočtové natáčení v reálech (většina jejích filmů je natočena v Oregonu) a odmítá romantizovat hlavní postavy a jejich útrapy. I ve filmech, kde vystupují v hlavních rolích mužské postavy, se stále zabývá genderovými otázkami. V Old Joy, kde hrají dva muži, je téma mužského přátelství zvýrazněno a adresováno prostřednictvím feminizovaných vlastností – citlivosti a zranitelnosti, které se v tradičním hollywoodském filmu jen zřídka objevují. V Night Moves slouží postava Dakoty Fanningové jako silný ženský kontrapunkt k mužské hlavní postavě Jesseho Eisenberga a linie životního příběhu filmu odráží eko-feministické hodnoty. Její použití realismu a úhlů kamery odmítá objektivizaci těl a nabourává očekávání publika tím, že se setkává se záběry zdánlivě nevýznamných obrazů například těsně poté, co postavy opustily scénu.[15]

Reichardt často spolupracuje s herečkou Michelle Williamsovou. Sama uvedla, že s ní pracuje ráda díky její sebedůvěře a zvídavé povaze a že nikdy nedokáže předvídat, co udělá.[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kelly Reichardt na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kelly Reichardt na Wikimedia Commons
• Kelly Reichardt v Internet Movie Database (anglicky)
• Kelly Richardt na nytimes.com
• Kelly Richardt na mubi.com
• Kelly Richardt na press.uillinois.edu