Kawasaki P-2J

Kawasaki P-2J (původně P2V-Kai) byl námořní hlídkový a protiponorkový letoun vyvinutý pro Japonské námořní síly sebeobrany. Byla to licenčně vyráběná varianta poháněná turbovrtulovými motory letounu Lockheed P-2 Neptune, který měl hvězdicové motory. Jednalo se o alternativu místo nákupu větších a dražších letounů P-3 Orion, které v 80. letech 20. století tyto letouny stejně nahradily.

P-2J Neptune
P-2J vystavený na japonské základně Kanoya
Určeníprotiponorkový a hlídkový námořní letoun
VýrobceLockheed
Kawasaki
První let21. července 1966
Zařazeno1969
Vyřazeno1996
UživatelJaponské námořní síly sebeobrany
Výroba1966 - 1979
Vyrobeno kusů83
Vyvinuto z typuLockheed P-2 Neptune
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a popis
Japonský P-2J (povšimněte si dvojitých kol na hlavním podvozku) v pozadí za třešňovými květy na námořní letecké základně Atsugi v Japonsku (1985)

Společnost Kawasaki postavila letoun P-2J (původně P2V-Kai, kde "Kai" znamená kaizen – "modifikace") jako poslední vyráběnou verzi letounu P-2 Neptune. Práce na P-2J byly zahájeny v roce 1961.[1] První P-2J byl přestavěn z letounu P2V-7 (P-2H) a vykonal svůj první let 21. července 1966. Poslední z 82 vyrobených letounů P-2J byl dodán v březnu 1979.[2]

Původní hvězdicové motory Wright letounu Lockheed P-2 byly nahrazeny turbovrtulovými motory s výkonem 2,125 kW General Electric T64-10, které byly licenčně vyráběny v Japonsku. Na motorech byly použity třílisté vrtule namísto původních čtyřlistých.[3] Přídavné proudové motory J3-IHI-7C byly navržena a vyráběny japonskou společností Ishikawajima-Harima. Každý z nich poskytoval pomocný tah 13,7 kN. Nové motory umožňovaly letounu P-2J dosáhnout maximální rychlosti 650 km/h (403 mph).

Posádku letounu P-2J tvořilo až 12 námořních letců.[3] Přední část trupu byla prodloužena o 1,29 m, zvětšeny byly i ocasní plochy a jejich tvar byl upraven. Vyhledávací radar AN/APS-80 byl umístěn pod menším krytem. Na letouny byla instalována vylepšená avionika, která byla mnohem kompaktnější než avionika na ostatních verzích letounu Neptune. Lehčí avionika umožnila zvětšení palivových nádrží a tím i množství neseného paliva. Letoun P-2J měl hlavní podvozek pod křídly osazen dvojicí menších kol namísto jednoho velkého kola.[3]

Operační historie

Letouny P-2J začaly být krátce po svém zařazení do služby v 80. letech 20. století nahrazovány letouny P-3C Orion.[3] Poslední námořní průzkumná letka byla přezbrojena na Oriony v roce 1993. P-2J poté zůstaly ve službě jen pro elektronický průzkum a podporu cvičných cílů.[4]

Varianty
P-2J v muzeu Kakamigahara Aerospace Science Museum

P-2J

Letoun by původně označován P2V-Kai.
Letoun měl turbovrtulové motory T64, pomocné proudové motory IHI J3, vylepšené vybavení pro protiponorkový a elektronický boj, vyhledávací radar APS-80, zvětšenou kapacitu palivových nádrží a další vylepšení. Jeden letoun byl přestavěn z letounu P-2H a postaveno bylo dalších 82 letounů.

EP-2J

Letouny P-2J přestavěné pro účely elektronické špionáže (ELINT). Upraveny dva stroje.[2][3]

UP-2J

Letouny P-2J přestavěné na podporu bezpilotních prostředků, cvičných cílů a pro zkušební účely. Upraveny byly čtyři stroje.[3][4]

Specifikace (P-2J)
Lockheed P2V-Kai(P-2J) Neptune

Technické údaje pocházejí z publikace „Combat Aircraft sice 1945“.[3]

Technické údaje
  • Posádka: 10 – 12
  • Rozpětí: 30,87 m
  • Délka: 29,23 m
  • Výška: 8,93 m
  • Nosná plocha: 92,9 m²
  • Plošné zatížení: 366,2 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 19 278 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 34 020 kg
  • 1. Pohonná jednotka: 2× turbovrtulový motor General Electric T64-10 vyráběný v licenci společností IHI Corporation
  • 2. Pohonná jednotka: 2× proudový motor Ishikawajima-Harima J3-IHI-7C
  • Výkon 1. pohonné jednotky: 2 125 kW
  • Tah 2. pohonné jednotky: 13,7 kN

Výkony
  • Cestovní rychlost: 402 km/h (217 uzlů, 250 mph) ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 650 km/h (350 uzlů, 403 mph) ve výšce ? m
  • Dolet: 4 445 km
  • Dostup: 9 150 m (30 000 stop)
  • Stoupavost: 9,1 m/s (548 m/min)

Výzbroj
  • 3 629 kg výzbroje, která se skládá z klasických bomb, hlubinných pum a torpéd
  • 16× raketa 5 palců pod křídly

Uživatelé

Japonsko Japonsko

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kawasaki P-2J na anglické Wikipedii.

  1. Taylor 1966, str. 104–105.
  2. Michell 1994, str.124.
  3. Wilson, str.80
  4. Donald and Lake 1996, str.222—223.

Použitá literatura
  • DONALD, David, Lake, Jon (editors). Encyclopedia of World Military Aircraft. Single volume edition. vyd. London: Aerospace Publishing, 1996. ISBN 1-874023-95-6. (anglicky)
  • MICHELL, Simon. Jane's Civil and Military Aircraft Upgrades 1994-95. Coulsdon, Surrey, UK: Jane's Information Group, 1994. ISBN 0-7106-1208-7. (anglicky)
  • TAYLOR, John W. R. Jane's All The World's Aircraft 1966–67. London: Sampson Low, Marston & Company, 1966. (anglicky)
  • Sullivan, Jim, P2V Neptune in action. Squadron/Signal Publications: Carrollton, TX, 1985.
  • WILSON, Stewart. Combat Aircraft since 1945. Fyshwick, ACT, Australia: Aerospace Publications Pty Ltd, 2000. ISBN 1-875671-50-1. (anglicky)

Související články

Související vývoj

Podobná letadla

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.