Šedý zákal

Šedý zákal je nejčastěji způsoben stárnutím, tzv. senilní katarakta. Tento typ tvoří naprostou většinu operovaných šedých zákalů. Dědičnost může ovlivnit, jestli šedý zákal vznikne dříve nebo později. Základního vyvolavatele však medicína dosud nezná, proto není možno stanovit ani jednoznačnou prevenci. Onemocnění se považuje za multifaktoriální (více příčin), kromě věku hraje úlohu pohlaví (častěji ženy), rasa (černoši), kouření, cukrovka, složení stravy, míra znečištění ovzduší a další.

Šedý zákal může vzniknout také v důsledku trvalého užívání některých léčiv (hlavně kortikosteroidů) nebo v důsledku jiného celkového nebo očního onemocnění. Jedná se pak o tzv. komplikovanou kataraktu.

Také vystavení očí ultrafialovému záření zvyšuje riziko katarakty, ať už se jedná o součást slunečního záření nebo např. ze solária.[1]

Další příčinou vzniku šedého zákalu je proběhlý úraz oka, těžší oční zánět, nádor oka, metabolická a systémová onemocnění.

Oboustranný šedý zákal jako součást syndromu vrozených zarděnek

Jinou příčinou, u vrozené katarakty, může být dědičnost nebo infekce matky v době těhotenství. Jde o tzv. kongenitální kataraktu.

• zamlžené vidění, rozostřené vidění, neostrý obraz, hlavně při pozorování předmětů do dálky
• nepříjemné oslňování a citlivost na silnější světlo (například na sluneční světlo)
• oslňování při nočním řízení automobilu
• barvy nejsou tak syté jako na druhém oku, lámou se, mají jinou intenzitu a odstín
• při pohledu jedním okem se předměty jeví zdvojené až ztrojené
• narůstající krátkozrakost, narůstající astigmatismus

Šedý zákal se nedá ani zastavit, ani zpomalit jakoukoliv terapeutickou intervencí. U šedého zákalu dochází k metabolickým změnám uvnitř lidské čočky, následnému zkalení periferní a následně optické části čočky. Nedá se léčit jinak než chirurgicky. Operaci vždy indikuje oftalmolog a provádí se, pokud katarakta snižuje kvalitu vidění natolik, že obtěžuje osobní nebo pracovní život nebo pokud je to nutné z jiného léčebného důvodu – např. u určitých typů glaukomu (zeleného zákalu). Operace se provádí v tzv. topické anestézii. Ta spočívá v kapání anestetických kapek na rohovku a spojivku, čímž dochází ke znecitlivění oka. Zkalené jádro čočky se odstraňuje rozmělněním jádra čočky speciálním ultrazvukem a odsáváním částeček jádra vakuem a řízeným podtlakem z oka. Do zbylého průhledného čočkového pouzdra, které v oku zůstává, se vkládá umělá nitrooční čočka. Umělá čočka nahrazuje dioptrickou sílu odstraněné lidské čočky a je předem spočítána na speciálním přístroji. Umožňuje tak ostré vidění i po operaci. Volbou dioptrické síly umělé čočky se může odstranit krátkozrakost nebo dalekozrakost. Ke stabilizaci vidění dochází většinou za 2 až 4 týdny po operaci. Pokud je zakalená čočka odstraněna bez náhrady, stává se oko afakickým, což s sebou nese neschopnost akomodace a zpravidla silnou dalekozrakost, kterou ovšem lze kompenzovat brýlemi apod. (typicky víceohniskovými, aby byla nahrazena chybějící akomodace).

K odstranění šedého zákalu se využívá i femtosekundový laser. Laser nahrazuje plně či částečně při operaci ultrazvuk, ostré nástroje a skalpel. Femtosekundový laser je zásadně přesnější a jemnější než lidská ruka chirurga a ultrazvuk. Laser je až 10x přesnější než člověk a až o 96 % šetrnější než ultrazvuk^[zdroj?].

Podle výzkumu Harvardovy univerzity lidé se šedým zákalem, kteří podstoupili oční operaci, měli téměř o třetinu nižší riziko vzniku demence než nemocní, kteří nepodstoupili zákrok.[2]

• Intrakapsulární extrakce
• Extrakapsulární extrakce
• Glaukom
• Femtosekundový laser

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šedý zákal na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo šedý zákal ve Wikislovníku