Kasaličtí

Český zemanský (vladycký), později rytířský rod Kasalických má dvě větve – Kasalických z Kasalic a Kasalických z Kaštic. První doložená písemná zmínka o rodu Kasalických pochází z roku 1410.

Historie

Kasaličtí z Kasalic

Jméno Kasalických z Kasalic je spojeno s obcí Kasalice v okrese Pardubice. Podle Profouse jméno vsi pochází od lidí Kasalových.[1]

Roku 1410 prodal Diviš z Kasalic se svojí matkou plat na tvrzi Suchá (okres Hradec Králové, nedaleko od vsí Sadová a Nechanice).[2] Ještě roku 1450 v Hradci jednal veřejně o určitých úmluvách s Koldou ze Žampechu.[3]

Vladycké statky v Kasalicích vlastnil kolem roku 1455 Petr z Kasalic.[4]

Petr Kasalický z Kasalic byl 1528–1530 purkrabím na hradě Hluboká. Petr Kasalický z Kasalic (snad týž) zemřel mezi roky 1550 a 1553 bezdětný. Jeho manželka Anna z Úloha pak odkázala jejich zámek Hodkov s poplužním dvorem Janu Čejkovi z Olbramovic na Kácově, Zdeslavovi Vrabskému Tluxovi z Vrábí a Adamovi Šlibovskému ze Skřivan.[5][6]

Kasaličtí z Kaštic

O patricijském rodě, později povýšeného do rytířského stavu, Kasalických z Kaštic, se městské knihy královského města Kolína zmiňují poprvé roku 1463. Byl zde dlouho usazen a zasedal často v městské radě. Jan Kasalický byl konšelem přinejmenším v letech 1463 a 1466.[7]

Dolní dvůr v Polepech asi 3 km jižně od centra Kolína získal Jan Kasalický roku 1518. Ten také společně s bratry Jiříkem a Matoušem obdržel od Ferdinanda I. erb a přídomek „z Kaštic“, který užívají od roku 1541.[4] Dvůr v Polepech prodává Burian Kasalický městu Kolínu roku 1593.[8]

Tvrz, dvůr a ves Pašiněves asi 4 km jihozápadně od centra Kolína, dnes zvanou Pašinka, měli v držení Kasaličtí z Kaštic v letech 1547–1645. Získal ji Jan Kasalický z Kaštic od Vácslava Popela z Vesce směnou za velký dvůr na kolínském předměstí. Janovi synové byli Vácslav, Jindřich, Zikmund a Jiřík.[9]

O Jiříkovi Kasalickém z Kaštic existuje zmínka z roku 1581 o jeho hodování a souboji s Janem Mladším z Chotouně seděním v Nymburce.[10]

Burian Kasalický z Kaštic byl v roce 1582 purkrabím na třeboňském panství.[11]

Erb

Kasaličtí z Kasalic užívali v erbu Tatara s kabelí. Stejný s erbem Košíků z Lomnice,[4] rodu vymřelého 1437.[12][13]

Větev z Kaštic měla erb se stříbrnou kolčí přílbou v modrém poli.[4][14]

Citáty
„ Uroz. P. Buryan Kassalický z Kasticz a paní Johanna z Wildensteinu, manželka jeho, kterýžto léta 1598 na den sv. Štěpána, po nich i rodina jeho v času rány morový ze svieta jsou sešli a zde odpočívají. “
— nápis na někdejším rytířském náhrobku v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně[5]

Reference
  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. Praha: Česká akademia věd a umění, 1949. 705 s. Dostupné online. Heslo Kasalice, s. 210.
  2. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království českého V, 1887, str. 341
  3. Vil. Saitl: ROD KASALICKÝCH Z KAŠTIC, In: Sborník jednoty starých rodů XI 1946, 3–4, str. 67, referován Archiv český III, str. 160.
  4. Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 15. Dostupné online.
  5. Vil. Saitl: ROD KASALICKÝCH Z KAŠTIC, In: Sborník jednoty starých rodů XI 1946, 3–4, str. 67–80
  6. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království českého VII, 1890, str. 139.
  7. Vil. Saitl: ROD KASALICKÝCH Z KAŠTIC, In: Sborník jednoty starých rodů XI 1946, 3–4, str. 68–69
  8. Polepské listy 2/2010[nedostupný zdroj]
  9. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království českého XII, 1900, str. 141 a 277
  10. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království českého XII, 1900, str. 123
  11. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království českého III, 1884, str. 136, pozn. pod čarou, referováno z: Světeckého pam. I. 183–184 a Březanův Petr Vok str. 21
  12. Lomnice nad Popelkou, příloha Bradleckého listu 2/2004. www.2hrady.cz [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-19.
  13. Lomnice nad Popelkou, příloha Bradleckého listu 2/2004. www.2hrady.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
  14. HRDINOVÁ, Martina: Erby ctihodné šlechty slavného Království českého, Academia 2013.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.