Karen Wetterhahnová

Karen Wetterhahn se narodila v Plattsburghu ve státě New York. Měla tituly z Univerzity St. Lawrence a z Kolumbijské univerzity. Nastoupila na Dartmouthskou fakultu v roce 1976 a publikovala více než 85 výzkumných prací.

Dne 14. srpna 1996 Karen Wetterhahn studovala, jak ionty rtuti reagují s DNA proteiny za použití dimethylrtuti jako standardního referenčního materiálu pro měření nukleární magnetické rezonance ¹⁹⁹Hg. Zkoumala toxické vlastnosti také jiných vysoce toxických těžkých kovů, jako třeba kadmia.

Wetterhahnová si vybavovala, že rozlila jednu nebo dvě kapky dimethylrtuti ze špičky pipety na svou latexovou rukavici. Nevěřila, že je v bezprostředním nebezpečí, protože dodržela všechna doporučená opatření. Nicméně testy později ukázaly, že dimethylrtuť může ve skutečnosti rychle pronikat různými druhy latexových rukavic do kůže během asi 15 sekund. Expozice byla později potvrzena testováním vlasů, které ukázalo dramatický skok v úrovni rtuti 17 dnů po nehodě, s vrcholem na 39. dnu.

Přibližně tři měsíce po nehodě Wetterhahnová začala trpět krátkými bolestmi břicha a zaznamenala výrazný úbytek na váze. Charakteristické neurologické příznaky otravy rtutí, včetně ztráty rovnováhy a nezřetelné řeči, se objevily v lednu 1997, pět měsíců po nehodě. V tomto bodě testy prokázaly, že trpí otravou rtutí. Byla přijata do nemocnice, kde bylo objeveno, že jediná expozice dimethylrtuti zvedla hladinu rtuti v krvi na 4000 mikrogramů/litr, osmdesátinásobek prahu toxicity. Obsah rtuti v moči stoupl na 234 μg/litr. Normální rozmezí je od 1 do 5 a toxická hladina je > 50 μg/l

I přes agresivní léčbu se její stav rychle zhoršoval. Tři týdny po tom, co se objevily neurologické symptomy, Karen upadla do něčeho, co vypadalo jako vegetativní stav přerušovaný obdobími extrémní agitace. Karen Wetterhahn byla odpojena od podpory života a zemřela dne 8. června 1997, necelý rok po její počáteční expozici.[1]

Byly tu i předchozí doložené případy úmrtí v důsledku otravy dimethylrtutí. V roce 1865 pár anglických laborantů zemřelo několik týdnů poté, co poprvé pomohli syntetizovat dimethylrtuť. V roce 1972 28letý chemik v Československu trpěl stejnými příznaky jako Karen Wetterhahn po syntéze 6 kg této sloučeniny.

Nejen celé oddělení na Darthmoutu, ale také regulační agentury šokovalo, jak došlo k expozici, když dodržovala veškerá bezpečnostní opatření, která byla v té době známa. Ta zahrnovala použití latexových rukavic, digestoře a dodržování standardních bezpečnostních postupů. Po její otravě rtutí její kolegové testovali různé ochranné rukavice proti dimethylrtuti a zjistili, že malá nepolární molekula pronikne téměř všemi během několika sekund. To bylo mnohem rychleji, než se očekávalo. Nyní se doporučuje nosit vysoce odolné, flexibilní, plastovo-laminátové rukavice při manipulaci s dimethylrtutí a jinými podobně nebezpečnými látkami. Pro zvýšenou ochranu lze použít kombinaci laminátových a neoprenových rukavic. V té době byla dimethylrtuť běžný kalibrační standard, protože má určité výhody oproti jiným alternativám, které existovaly. V důsledku této nehody se změnila bezpečnostní opatření a od použití dimethylrtuti je odrazováno.

Dartmouthská univerzita vytvořila ocenění ve jménu Karen Wetterhahn, které má podpořit ostatní ženy, aby usilovaly o kariéru ve vědě. Kdykoliv je to možné, přednost při udělování ocenění je dána ženě. Národní institut environmentálních zdravotních věd také udržuje výroční cenu pro absolventy nebo postgraduální výzkumníky, jako poctu Karen Wetterhahn.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karen Wetterhahn na anglické Wikipedii.