Karel Vilém Haugwitz

Hrabě Karel Vilém Zikmund I. Haugwitz (15. března 1736 2. března 1819)[2] pocházel ze šlechtického rodu Haugwitzů z větve pocházející ze slezské Malé Obiše (Obiszówek, německy Klein Obisch).[3] Karel byl rakouským generálmajorem, působil jako voják a byl členem zednářské lóže.[4]

Karel Vilém Zikmund Haugwitz
Narození15. března 1736
Klein Obisch Slezsko
Úmrtí2. března 1819
Brno
Povolánígenerálmajor
Titulhrabě 1779[1]
ChoťMaria Josefa hraběnka z Frankenbergu
DětiEvžen Vilém Haugwitz, Jindřich Vilém III. Haugwitz
RodičeJindřich Vilém Haugwitz, Ludovika Justýna Barbara Seydlitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pečeť Karl Wilhelm Sigismund Graf von Haugwitz ≈ z roku 1779

Karl Wilhelm Sigismund von Haugwitz se narodil 15. března 1736 jako syn hraběte Jindřicha Viléma (17111758) a Ludoviky Justýny Barbary, hraběnky ze Seydlitz (17151737).[5] Roku 1766 se oženil s Marií Josefou Janou Nepomuckou, hraběnkou z Frankenbergu a Ludwigsdorfu (17441821),[2] s kterou měl syny Jindřicha Viléma III. (17701842)[6] a Evžena Viléma (1777–1867) a dcery Karolínu a Marii Josefu.[3][4] Dne 7. prosince 1779 byl Karel povýšen do hraběcího stavu.[7] Zemřel 2. března na selhání plic nejspíše v domě č. p. 337 na Starobrněnské ulici, pohřeb se konal o dva dny později v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně[8] a ostatky uloženy do rodinné hrobky v Náměšti nad Oslavou.[9]

Majetky

Bedřich Haugwitz (1702–1765) odkázal svůj majetek Marii Josefě z Frankenbergu, neteři své druhé manželky. Ta se provdala za Karla Viléma a tak panství Náměšť nad Oslavou,[3] včetně Miroslavských Knínic připadlo jemu.[10] Vlastnil také dům č. p. 337/232 (č. o. 8) na Starobrněnské ulici v Brně.[11] Poprvé je uveden v roce 1779. Rokem 1785 mělo panství rodiny Haugwitzů hodnotu 376 000 zlatých, takže Karel patřil mezi dvacet nejbohatších moravských vlastníků pozemků.[7] V roce 1794 předal správu svých panství synovi Jindřichovi.[7]

Reference

  1. https://de.wikisource.org/wiki/BLKÖ:Haugwitz,_die_Familie
  2. A Biographical Dictionary of all Austrian Generals during the French Revolutionary and Napoleonic Wars [online]. www.napoleon-series.org [cit. 2015-12-31]. Dostupné online.
  3. MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann. Der Böhmische Adel. [s.l.]: [s.n.], 1885. Dostupné online. S. 127.
  4. HODEČEK, Dalibor; JELÍNKOVÁ, Dagmar; RYŠAVÁ, Lia. Miroslavské Knínice 1262–2012. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2012. 307 s. ISBN 978-80-7275-093-1.
  5. Archivovaná kopie. www.genealogieonline.nl [online]. [cit. 2016-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-03.
  6. Archivovaná kopie. www.genealogieonline.nl [online]. [cit. 2016-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-03.
  7. NĚMČANSKÁ, Lucie. Vývoj textilního průmyslu v Náměšti nad Oslavou od roku 1795 do roku 1945. Brno, 2015 [cit. 2015-12-31]. Závěrečná práce studenta celoživotního vzdělávání. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce František Čapka. s. 16. Dostupné online.
  8. Actapublica - Matriky - Moravský zemský archiv Brno. actapublica.eu [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online.
  9. FIŠÁKOVÁ, Taťána. Epigrafické památky v Náměšti nad Oslavou a Žďáře nad Sázavou do roku 1900. Brno, 2011 [cit. 2016-01-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Krmíčková. Dostupné online.
  10. Dějiny zámku Miroslavské Knínice [online]. www.miroslavske-kninice.cz [cit. 2015-12-31]. Dostupné online.
  11. Staré brněnské adresáře [online]. vilemwalter.cz [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.