Karel Poláček (politik)

V letech 1934-1943 byl profesionálním fotbalistou, brankářem ligového týmu SK Plzeň. V československé a protektorátní české fotbalové lize nastoupil za SK Plzeň ve 159 utkáních.[5]

Ligová bilance

Po roce 1945 převážně působil jako politický pracovník.[4] Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Plzeň.[6] Jeho zařazení na kandidátku KSČ v roce 1948 bylo podle historika Jakuba Šloufa nečekané. Z řad pracovníků plzeňské Škodovky se očekávala spíše nominace Josefa Dvořáka.[7]

Poslanecký mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Plzeň)[8] a ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964.[9]

Roku 1949 se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Plzni.[7] V 50. a 60. letech zastával i četné stranické a vládní posty. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, plným členem se stal na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952. Ve funkci ho potvrdil X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Do ÚV KSČ byl kooptován 31. srpna 1968 a na členství rezignoval v prosinci 1970. V období srpen 1968 - duben 1969 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a od dubna 1969 do ledna 1970 plným členem předsednictva ÚV KSČ.[10] Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od ledna 1953 do konce této vlády v prosinci 1954 byl ministrem strojírenství (do září 1953 oficiálně ministr těžkého strojírenství). V této funkci pokračoval plynule i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do října 1955 a pak v téže vládě ještě v letech 1958-1960 zastával post ministra všeobecného strojírenství, v němž pokračoval i v třetí vládě Viliama Širokého až do konce její existence v září 1963 a ve vládě Jozefa Lenárta až do zrušení tohoto rezortu v listopadu 1965. Od roku 1955 byl rovněž jistou dobu náměstkem předsedy druhé vlády V. Širokého (dnešní terminologií vicepremiérem).

V roce 1963 mu byl k 50. narozeninám udělen Řád práce. Kromě toho mu bylo uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, Řád 25. února, sovětský Řád rudého praporu a Korejský řád práce.[4]

Angažoval se v odborovém hnutí. Na počátku pražského jara v březnu 1968 ho Ústřední rada odborů zvolila svým předsedou. Ve funkci byl potvrzen v březnu 1969, takže svůj post si udržel i za počínající normalizace.[11]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění a ve stejném období zasedal i v České národní radě. V těchto zákonodárných sborech setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1971.[12][12][12]

Historik Jan Rychlík ho řadí mezi centristy, kteří se v rámci KSČ ještě udrželi jistou dobu po srpnové okupaci v roce 1968, a jeho odchod z vysokých stranických postů okolo roku 1970 dává do souvislosti s nástupem konzervativních a prosovětských komunistů.[13]

Zemřel po krátké těžké nemoci v říjnu 1976.[3]

• Kopaná : odborný měsíčník Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, ročník 1960

• Karel Poláček v parlamentu
• Player History