Karel Pavlík (sochař)
Karel Pavlík (29. května 1874, České Křižánky[1] – 13. ledna 1947, Praha) byl český sochař a keramik.
Karel Pavlík | |
---|---|
Narození | 29. května 1874 České Křižánky Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 13. ledna 1947 (ve věku 72 let) Praha Československo |
Povolání | sochař |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život a dílo
Vystudoval odbornou keramickou školu v Bechyni, poté na umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Celdy Kloučka. Pracoval pro Výrobní družstvo keramické, Praha a pro První továrnu na terakotu Josefa Tomáška, Vysoké Mýto.
Roku 1904 se spolu se sochařskou dílnou Karla Nováka účastnil výzdoby Grandhotelu v Hradci Králové a dekorace fasády nové biskupské rezidence, roku 1913 s ním spolupracoval při výzdobě kostela na Svaté Hoře u Příbrami. Pořídil řadu sochařských kopií pro výstavu o Mistru Janu Husovi v Táboře a podílel se tam i na opravě sgrafit Stárkova domu v Pražské ulici.[2]
Jako sochař spolupracoval se svým krajanem Antonínem Odehnalem. Společně provedli reliéfní výzdobu sokolovny ve Svratce a některé pomníky. V Praze se Pavlík, Odehnal a Antonín Waigant kolem roku 1915 podíleli na sochařské výzdobě tzv. Šupichova domu na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Všichni tři byli silně ovlivněni Franzem Metznerem.[3]
Reference
Literatura
- Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl; L - Ž, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Pavlík na Wikimedia Commons
- Karel Pavlík v informačním systému abART