Karel Klun

Studoval gymnázium v Lublani v letech 1854–1861 a pak bohoslovectví v Lublani. Na kněze byl vysvěcen 30. července 1865. Působil pak jako kaplan v Gorje poblíž Bledu a od roku 1867 jako vikář a kazatel v katedrálním chrámu v Lublani. Byl aktivní veřejně a politicky. Roku 1873 inicioval vznik konzervativního listu Slovenec. V letech 1867–1868 byl zvolen do obecní rady v Lublani, ale následovalo přeložení na post vikáře v kraňském Zagorje. Tuto akci měl iniciovat lublaňský německý starosta Anton Laschan nebo lidé z vedení zemské správy (Widmann). Klun své faktické vystěhování z kraňské metropole odmítal. Byl suspendován na vlastní žádost. V roce 1876 mu baron Rauber přidělil beneficium při lublaňském chrámu. To odmítalo místodržitelství a tak byl investován až v červenci 1879. Od roku 1884 byl kanovníkem.[1][2]

Zasedal na Kraňském zemském sněmu, kde v letech 1877–1895 zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kranj, Tržič, Škofja Loka a pak v letech 1895–1896 obvod Kočevje, Ribnica, Velike Lašče. Byl členem slovinských národních a katolických spolků. Jako přesvedčený katolík odmítal liberální tendence, které od počátku 70. let šířili mladoslovinci. Když došlo v roce 1892 k rozpadu slovinského poslaneckého Národního klubu na zemském sněmu, podílel se na ustavení Národního katolického klubu.[1]

Působil také jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil ve volbách roku 1879 za kurii venkovských obcí v Kraňsku, obvod Lublaň, Litija, Ribnica atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Poslancem byl až do své smrti roku 1896.[3] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Karl Klun, kanovník, bytem Lublaň.[4]

V roce 1879 se uvádí jako slovinský národní poslanec.[5] Přistoupil ke konzervativnímu Hohenwartově klubu.[6] V tomto poslaneckém klubu zasedl i po volbách roku 1885[7] a setrval v něm do konce svého parlamentního působení. V roce 1888 vyjednával s Karlem von Hohenwartem o vstupu německých liberálů (tzv. Ústavní strana) do vlády, protože Český klub se kvůli rozporům mezi staročechy a mladočechy rozpadal a vláda ztrácela v parlamentu většinu. S případným vstupem německých liberálů do vlády Klun souhlasil při dostatečných garancích splnění slovinských kulturních požadavků.[1]

Zemřel v červenci 1896.[2]