Karel Kilcher

Podle dobových článků pocházel z Nových Dvorů u Netolic[2] (podle jiných zdrojů se však narodil v Drahonicích u Vodňan).[3] Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, absolvoval je s vyznamenáním roku 1881. Téhož roku byl přijat na pražskou lékařskou fakultu. Díky svým znalostem, píli a zájmu o bakteriologický výzkum se již jako medik stal asistentem profesora Jaroslava Hlavy. Titul doktora všeobecného lékařství získal v roce 1886.[2]

Po promoci získal zaměstnání v českém anatomicko-patologickém ústavu.[4] Zde pokračoval ve výzkumu, jehož výsledky uveřejňoval v Časopise českých lékařů a Sborníku lékařském.[2] Počátkem roku 1888 získal cenu 100 zlatých za článek O biologii a aetiologickém významu tyfového bacillu.[2][5] Na základě svého bádání v něm dokázal, že kultury tyfových bacilů jsou jedovaté, jejich škodlivost s časem narůstá a po jejich podání je možné u zvířat vyvolat onemocnění tyfu podobné.[2]

Účastnil se i veřejného života — roku 1884 byl zvolen pokladníkem jihočeského akademického spolku „Štítný“,[6] v lednu 1888 byl zvolen do výboru Spolku českých lékařů[7] a za čestného člena výboru pro ples spolku českých mediků.[8]

Roku 1888 propukla v Praze a okolí, zejména na březích Vltavy, epidemie skvrnitého tyfu. V polovině března bylo s touto nemocí ošetřováno ve všeobecné nemocnici 38 pacientů.[9] Karel Kilcher se přihlásil k ošetřování nemocných, přitom se také nakazil a zemřel.[10] Jeho smrt, jako oběť svého povolání, znamenala pro českou vědu velkou ztrátu.[2] Epidemie si do 17. března 1888 vyžádala i život dalšího lékaře téže nemocnice (dr. Pitsch) a tří ošetřovatelek; jeden lékař a tři zdravotní sestry byli v té době nemocní.[9]

Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kilcher na Wikimedia Commons

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).