Karl Heinrich Seibt

První vzdělání získal v klášteře Marienthal v Lužici a gymnázium studoval u piaristů v Kosmonosích. V letech 1751-1756 studoval filosofii a práva na pražské univerzitě a pak do roku 1762 v Lipsku, kde ho ovlivnil hlavně spisovatel a literární vědec J. Ch. Gottsched.

Kvůli probíhající sedmileté válce se vrátil do Prahy, kde přednášel na Lužickém semináři. Roku 1762 byl jmenován profesorem estetiky a pedagogiky v Praze, kde 23 let přednášel o morálce, německé literatuře a historii, pedagogice a filosofii. Jako osvícenec měl velký vliv na J. Dobrovského, J. Jungmanna a další české obrozence, přestože byl jeden z prvních profesorů, kteří v Praze přednášeli německy (místo dřívější latiny).

Od roku 1766 byl tajemníkem pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovský z Příchovic a přednášel církevní dějiny v pražském semináři. Po zrušení jezuitského řádu roku 1775 se stal ředitelem filosofické fakulty a čtyř pražských českých gymnázií (německých bylo 9), pro něž vypracoval i studijní řád.

Za pomoc při reformách školství byl 1779 jmenován císařským radou. V roce 1783 byl rektorem pražské univerzity, 1794 byl povýšen do rytířského stavu a 1801 odešel do výslužby.[1]

• Academische Reden und Abhandlungen. (Akademické řeči a pojednání) Praha 1771
• Rede von dem Einfluß der Erziehung auf die Glückseligkeit des Staats. (Řeč o vlivu výchovy na blaho státu) Praha 1771
• Katholisches Lehr- und Gebetbuch. (Katolická naučná a modlitební kniha) Praha 1779 (Online). Vyšla v mnoha vydáních, také česky.