Karel Jareš

Dům v Jungmanově ulici v Rožmitále, ve kterém žil Karel Jareš

Narodil se 24. června 1900 rožmitálskému staviteli Janu Jarešovi a Marii rozené Mirtlové.[1] Od roku 1926 byl učitelem v měšťanské škole v Rožmitále, nejdříve jako zastupující učitel a od roku 1928 jako odborný učitel dívčí školy.[2] Učil zeměpis a hudební výchovu. Uměl velmi dobře hrát na harmonium. Velmi aktivně se podílel na kulturním životě ve městě a obecní správě. V roce 1927 byl veden jako I. náměstek obecního zastupitelstva,[3] jednatel místní Osvětové komise a knihovní rady, režisér v Sokole, jednatel pěveckého kroužku, předseda finanční a stavební komise a člen Literárního kruhu. Také byl členem redakce, která doplnila druhé vydání knihy Město Rožmitál a jeho okolí Františka Augustina Slavíka, kterou vydal Literární kruh v roce 1930.[4] V letech 1933–1945 byl starostou Rožmitálu pod Třemšínem. Na začátku 2. světové války se stýkal s osobnostmi zapojenými do ilegálního protinacistického odboje na Rožmitálsku mezi nimiž byli Jaroslav Pompl a František Lízl.[5] Sám se zapojil do odboje spojením s ústředím domácího odboje v Praze.[6] Za války také zastával fukci vládního komisaře, což mu bylo po skončení války vytýkáno, Jareš se ale bránil, že byl k přijetí funkce donucen.[7] Od 27. května 1946 do 22. září 1948 zastával funkci předsedy národního výboru.[8] V roce 1990 mu byl udělen čestný titul starosty města Rožmitál. Toto čestné uznání mu bylo veřejně uděleno k jeho výročí 90. narozenin a jako odměna za úslužnou a obětavou práci ve prospěch města a za léta diskriminace.[9]