Karel Fleischmann

Pocházel z české židovské rodiny. Po absolvování Jirsíkova gymnázia v Českých Budějovicích odešel roku 1916 do Prahy a vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy se zaměřením na dermatologii a venerologii. Po ukončení studia (1922) pracoval po tři roky na kožním oddělení kliniky na Karlově náměstí a navštěvoval kreslířské a malířské kursy v ateliéru prof. Franze Thieleho na Akademii výtvarných umění.

Roku 1925 se vrátil do Českých Budějovic a otevřel si soukromou lékařskou praxi v oboru dermatologie a venerologie. V létě 1928 podnikl cestu do Francie a Německa a roku 1929 do jižní Francie a na Korsiku, roku 1930 do Berlína. Stal se členem Sdružení jihočeských výtvarníků. Na podzim roku 1931 byl jedním ze zakladatelů uměleckého sdružení Linie. Kromě příspěvků do časopisu Linie psal pod přezdívkou Al Terego do Jihočeských listů, psal prózu i poezii a zabýval se grafickou tvorbou. Roku 1937 aktivně pomáhal německým a rakouským utečencům a během mobilizace roku 1938 se přihlásil dobrovolně k lékařské službě. Odmítl možnost emigrovat do Palestiny.

Po obsazení Československa ho postihla protižidovská opatření a zákaz výkonu lékařské praxe. 18. dubna 1942 byl deportován do Terezína, kde se stal zástupcem vedoucího zdravotníka a dostal na starost domovy pro přestárlé. Z doby jeho působení v Terezíně se zachovaly deníky a sbírky básní a množství kreseb. Dne 23. října 1944 byl spolu se svou ženou a sestrou odvezen v jednom z posledních transportů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a krátce po příjezdu zavražděn v plynové komoře.[1] Zemřel ve věku 47 let. Životem Karla Fleischmanna se celoživotně zabývala historička Hana Housková, která o něm vydala roku 1998 monografii.[2][3]

Karel Fleischmann se již během gymnasiálních studií aktivně zajímal o literaturu a hudbu a kreslil. Profese lékaře inspirovala jeho tvorbu a pomáhala mu chápat lidský život v jeho celistvosti.[4] Ve své prvotině Prázdninová cesta (1928), ilustrované vlastními linoryty, vyjadřuje téma expresivní formou. Expresivita se stupňuje i v následujícím grafickém cyklu Nemocnice (1929) a v litografiích Berlín (1931), které jsou neúprosným svědectvím o městě postiženém krizí. Soubor deseti linorytů Podoby mého otce (1935), vytvořený podle dobových fotografií, kombinuje historická, psychologická, sociologická a umělecká témata. Svým konceptuálním charakterem tento cyklus předjímá postupy, které se uplatnily v autorských knihách 60. a 70. let.[5]

Kromě grafiky se věnoval i malbě krajin a zátiší. V době, kdy byl jako Žid zbaven možnosti vykonávat lékařskou praxi, experimentoval s technikou suché jehly a kreslil pastely a kvaše z oblíbených míst v okolí Českých Budějovic. Vrcholem jeho práce je více než 600 kreseb z Terezína, které je nejobsáhlejším svědectvím o životě a smrti v ghettu. Povolání lékaře Fleischmannovi umožnilo proniknout do všech ubikací, provozů a zákoutí ghetta. Kreslil tužkou, uhlem a černou křídou, nejvýraznější jsou však lavírované kresby tuší a perem, rákosem nebo štětcem. Bezprostředně zachycují lidi namačkané v kasematech, hlad a nekonečné fronty na jídlo, půdy přecpané lidmi ležícími na podlaze mezi zavazadly a mrtvými, přeplněné ulice a dvory kasáren, přicházející a odcházející transporty.[4] Fleischmannovy kresby oscilují mezi věcným popisem a expresivitou a patří k významným dokladům umění holocaustu.[6]

Jeho literární prvotinou je sbírka vzpomínek Prázdninová cesta (1928). Roku 1933 vydal autobiografický román Návrat, který ukazuje osudy jeho generace na příběhu tří přátel. Své fejetony a kurzivky, psané pro týdeník Jihočeské listy, ve kterých se projevil jako pronikavý pozorovatel a chápavý komentátor příběhů malých lidí v duchu čapkovského humanismu, vydal postupně ve třech svazcích v letech 1936-1937.

Z období, kdy byl vězněn v Terezínském ghettu, se zachovaly tři básnické sbírky a desítky záznamů, úvah a črt, ale i obsáhlejších textů. Z nich vyniká "Terezínský den" - reportážní popis jednoho pracovního dne v ghettu - nebo reflexe "Smrt je obměnou života". Pozůstalost Karla Fleischmanna je v digitalizované podobě částečně dostupná na stránkách Židovského muzea v Praze.[7]

• Jaroslav Anděl, Avantgarda o mnoha médiích: Josef Bartuška a skupina Linie 1931 - 1939, 280 s., Obecní dům Praha 2004, ISBN 80-86339-25-4
• Hana Housková, Česlicí času. Život a dílo Karla Fleischmanna, 145 s., Votobia Olomouc 1998, ISBN 80-7198-306-3
• Hana Housková (ed.), Českožidovský almanach 5755 (1994/1995), grafiky a kresby Karla Fleischmanna, Apeiron, Praha 1995, ISBN 80-900703-4-5
• Jarmila Škochová, Karel Fleischmann’s Pre-War Literary Work: A Contribution to the 90th Anniversary of the Author’s Birth, Judaica Bohemiae XXIII, 1987, č. 2, s. 65-68
• Linie: Avantgardní literárně umělecké sdružení / 1930-38, texty: Bartuška Josef, Haller Miroslav, Nouza Oldřich, Pletzer Karel, Tetiva Vlastimil, kat. 80 s., České Budějovice 1984
• Karel Valter, Linie: vzpomínky na českobudějovickou avantgardní uměleckou skupinu a lidi kolem ní, 136 s., Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1980
• Gerald Green, The artists of Terezín, New York 1969

• Obrázky k tématu Karel Fleischmann na Obalkyknih.cz
• Karel Fleischmann v informačním systému abART
• Encyklopedie Českých Budějovic: Fleischmann Karel