Karel Douša

První hudební vzdělání získal ještě v dětství ve Zlonicích u tamního ředitele kůru Antonína Wolfa. V letech 1891–1894 studoval na Varhanické škole při Pražské konzervatoři. Nejprve působil jako učitel klavíru a hudební teorie na klavírní škole Josefa Čermáka na Vinohradech. V roce 1896 se stal ředitelem kůru a varhaníkem u křižovníků a v nově založené Cyrilské jednotě i dirigentem.

O dva roky později byl ředitelem kůru v svatého Jakuba Většího na Starém Městě. Založil vlastní smíšený sbor Oratorní sdružení, který měl provádět především chrámovou hudbu. Koncerty tohoto souboru, které se konaly v Rudolfinu měly mimořádný úspěch.

V roce 1901 převzal po prof. Karlu Knittlovi, tehdy největší pražské pěvecké těleso, Hlahol. Od sv. Jakuba přešel po šesti letech do baziliky sv. Václava na Smíchově. Zde měl k disposici velmi kvalitní sbor, se kterým absolvoval řadu náročných koncertů. Vrcholu své hudební kariéry dosáhl v roce 1907, kdy se stal dómským kapelníkem metropolitního chrámu sv. Víta po Josefu Förstrovi, otci hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Zde působil 30 let, až do svého odchodu do důchodu.

Činnost Oratorního sdružení nepřerušil ani za světové války. Pořádal s ním koncerty ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech nejen v Praze, ale i na venkově. Při Československé jednotě hudebních stavů založil podpůrný, vdovský a sirotčí fond hudebních umělců. Prostředky pro něj získával pořádáním varhanních matiné, při nichž i sám účinkoval.

Roku 1919 byl jmenován profesorem církevního zpěvu a varhanních předmětů na Státní konservatoři hudby v Praze a současně učitelem zpěvu na II. českém reálném gymnasiu.

Vedle činnosti výkonného umělce, činnosti pedagogické, skladatelské a organizační stojí za pozornost, že byl nadšeným sběratelem staré české hudby. Zrekonstruoval a připravil do tisku všechny zachované skladby Bohuslava Matěje Černohorského, moteta Františka Ignáce Tůmy, Requiem solemne c-moll a Stabat mater Jana Zacha, 2 latinské opery Františka Xavera Brixiho a množství menších skladeb a árií Josefa Seegera, Josefa Sehlinga, Augustina Šenkýře, Josefa Myslivečka aj.