Karel Dlabal

Karel Dlabal vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1946. Za války mu tragicky zemřel otec.

Získal civilní vojenské stipendium. Po absolutoriu medicíny narukoval do armády, jako vojenský lékař pracoval 11 let, a to nejdříve v Hradci Králové, poté v Ružomberku. Již tehdy přednášel studentům. Když splnil své závazky vůči armádě, vrátil se do Hradce Králové. V 60. a 70. letech zde na Chirurgické klinice UK operoval průměrně 700 pacientů ročně.[1] Mužem, od kterého se hodně naučil, byl zakladatel čs. plastické chirurgie František Burian.[2]

V roce 1968 podepsal petici proti okupaci Československa. Jeho syn pak přes vynikající výsledky nebyl přijat na medicínu.[1]

Od roku 1980 byl ředitelem a primářem Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou.[3] „Po jeho nástupu došlo k mohutné akceleraci práce ústavu, zvýšil se počet operací, zkrátila se ošetřovací doba, zvětšil se počet ambulantních výkonů“.[4]

V roce 1995 z nemocnice ve Vysokém spolu se svou ženou Dr. Dlabalovou přešel do soukromého sanatoria v Chotovinách. I v důchodovém věku vypomáhal na poliklinice v Táboře.

V letech 1998 až 2002 byl v Chotovinách místním zastupitelem.[1]

• čestné občanství města Vysoké nad Jizerou
• doživotní čestné členství České společnosti chirurgie ruky za celoživotní práci a přínos oboru (2006)
• čestné členství České lékařské společnosti J. E. Purkyně
• stříbrná medaile za zásluhy o vznik Slovenské společnosti chirurgie ruky
• Rytíř Řádu bojnického hradu

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Dlabal