Karel Bradáč

Karel Bradáč (4. února 1918, Sedlice – 15. června 1973, Praha[1])[2] byl český komunistický satirik.

Karel Bradáč
Narození4. února 1918
Sedlice
Československo Československo
Úmrtí15. června 1973 (ve věku 55 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, redaktor a humorista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Rodiče, rolník Karel Bradáč (1882–??) a Alžběta Mastíková (1886–??) přišli do Prahy ze Sedlice, okres Strakonice, kde byli 25. října 1910 oddáni.[3] Karel Bradáč byl nejmladší ze tří dětí, které se všechny narodily v Sedlici. V roce 1914 se otec přestěhoval do Nuslí a nastoupil jako zřízenec v Živnostenské bance, rodina zůstávala v původním bydlišti; po začátku 1. světové války však musel narukovat. V roce 1919 se celá rodina přestěhovala na Žižkov.[4]

Karel Bradáč se po absolvování měšťanské školy v roce 1933 vyučil v knihkupectví Václava Neuberta. V letech 1934–1939 pracoval v nakladatelství Pavla Prokopa Levá fronta. Jeho práce zveřejňoval měsíčník pokrokového studentstva Mladá kultura, který vycházel v letech 1935–1938. Za okupace byl jako komunistický odbojář v roce 1940 uvězněn a ve vězení strávil tři roky; zbytek okupace prožil jako pomocný dělník ve Strakonicích.[5]

V letech 1945–1948 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. V roce 1949 se stal vedoucím redaktorem periodika Románové novinky.[6]

V letech 1953–1969 byl redaktorem Dikobrazu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci.

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově[7] v Praze.

Dílo

Témata Bradáčova díla

Karel Bradáč patřil k novinářům a spisovatelům aktivně podporujícím komunistický režim. Pro jeho verše, zejména v padesátých letech, byla typická dobová kritika imperialismu a jeho různých projevů (utlačování národů, vykořisťování pracujících, zbrojení apod.).[8] V šedesátých letech se spíše zaměřil na nedostatky v budování socialismu (špatné využívání pracovní doby, zmetky ve výrobě).[9]

Časopisecké a novinové příspěvky

V časopisu Dikobraz publikoval především satirické verše, obvykle poplatné době vzniku.

V padesátých a šedesátých letech přispíval satirickými verši i do jiných periodik, např. Rudého práva.[10][11]

Knižní vydání
  • Mumraj živých nebožtíků (satirické verše, s il. Josefa Nováka, V Praze, Práce, 1950)
  • Péťovo dobrodružství mezi černoušky (Verše pro děti, ilustrace Alena Ladová, Praha, Práce, 1950)
  • Důtky, z pytle ven! (satirické verše, ilustroval Evžen Seyček, Praha, Práce, 1952)
  • Dikobrazím ostnem (satirické verše, kresby Evžen Seyček, Praha, Československý spisovatel, 1954)
  • Nenádávej na zrcadlo... (il. Miloslav Váša, Praha, Československý spisovatel, 1973)

Ostatní
  • Verše Karla Bradáče se objevily v antologii okupační vězeňské poezie Poesie za mřížemi, uspořádané K. J. Benešem a vydané v Melantrichu v roce 1946
  • Je autorem textu k budovatelské písni O prvním máji, vydané Supraphonem[12]
  • Podílel se na uspořádání humoristických výborů Žeň českého humoru (1952) a Dikobraz se směje (1953)

Odkazy

Reference
  1. Dálnopisem, poštou, telefonem. Rudé právo. 16. 6. 1973, s. 2. Dostupné online.
  2. Jihočeská vědecká knihovna: Významná výročí regionálních osobností 1918. www.cbvk.cz [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-01.
  3. Matrika oddaných, Sedlice, 1877—1920, snímek 239
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Karla Bradáče, 1882
  5. VONDRA, Roman. Biografický slovník, Bradáč Karel [online]. Historický ústav AV ČR. Dostupné online.
  6. JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945–1989, II. (1948-1958), s.317 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006. Dostupné online.
  7. hrob Karla Bradáče na Vyšehradském hřbitově v Praze
  8. Dikobraz 2/1958, Karel Bradáč: Pokáhirský monolog bílého pána
  9. Poezie všedního dne (aneb starosti „povolaných“. Rudé právo. 24. 12. 1962, s. 5. Dostupné online.
  10. Karel Bradáč: "Opravcům" marxismu. Rudé právo. 1. 1. 1956, s. 5. Dostupné online.
  11. Karel Bradáč, Adolf Born: Svět patří nám. Rudé právo. 16. 4. 1966, s. 1 (příloha). Dostupné online.
  12. Supraphon, archiv: Budovatelské písně

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.