Kanem

Říše Kanem, též Kánem-bornuská říše[1] byl středověký státní útvar, který existoval od 9. do konce 14. století v Africe v okolí Čadského jezera. Říše se rozkládala na území dnešních států Čad, Niger a Nigérie. Největšího rozmachu dosáhla říše poté, co její původně animističtí vládci koncem 11. století konvertovali k islámu.[2]

Říše Kanem cca 700–1380  → vlajka
geografie Přibližná rozloha či vliv říše kolem roku 1200
hlavní město:	Njimi
rozloha:	776 996 km² (rok 1200)
obyvatelstvo
jazyky:	kanurijština
náboženství:	animistické, islámské
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
státní útvary a území
předcházející: následující: Říše Bornu

V místech, kde začínala obchodní cesta napříč Saharou do Tripolisu, se začal v 9. století tvořit nový státní útvar, říše Kanem (Kano).[3] Pod tímto jménem je však známa až od 13. století.[4] Místo bylo zároveň důležitou zastávkou na západovýchodní trase od Atlantiku do Núbie.

Říši nejspíše založili kočovníci mluvící jazykem Teda-Daza. Mimo této skupiny však zde žili lidé z etnika Zaghawa, kteří postupně v říši získali převahu. Vládce, či spíše animistický duchovní či šaman, Sayfawa založil po roce 850 vládnoucí dynastii. Její představitele však nelze považovat za vládce, spíše se jednalo o nejvyšší duchovní představitele. Tradice poukazuje na to, že vládnoucí dynastie byla arabského původu a pocházela z rodu legendárního jemenského hrdiny Saífa ibn Dhí Jazana.

Hlavním faktorem, který ovlivnil další rozvoj říše, bylo přijetí islámu. Vládnoucí dynastie konvertovala k islámu v roce 1086. Postupně k islámu přešel i všechen lid, který se však jen těžce vzdával tradičního náboženství. Islám přinesl do říše i rozvoj vzdělanosti a rozvoj vztahů s Arábií a Středomořím. Rozsah říše kolem roku 1200 je patrný z přiložené mapy.[3]

Ve 14. století začaly v říši propukat nepokoje. Vládnoucí dynastie Sayfawa se odebrala do exilu a založila s pomocí etnika Kanembu nový stát v Bornu. Tím vznikl nový státní útvar Kanem-Bornu.[4]