Kakadu žlutočečelatý
Kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých. Velmi často bývá chován v zajetí.
Kakadu žlutočečelatý | |
---|---|
Kakadu žlutočečelatý | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | papoušci (Psittaciformes) |
Čeleď | kakaduovití (Cacatuidae) |
Rod | kakadu (Cacatua) |
Binomické jméno | |
Cacatua galerita Latham, 1792 | |
Mapka s rozšířením (červeně)
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Je jedním z bílých kakaduů. Rozdílného zbarvení je pouze tmavý zobák, šedé končetiny, žlutý ocas a chocholka. Ve volné přírodě bývá často zaměňován s podobným a blízce příbuzným kakaduem bílým.
Vyskytuje se na rozsáhlém území při východním pobřeží Austrálie, kde přednostně obývá rozsáhlé lesní porosty. V některých částech svého areálu rozšíření se skvěle adaptoval i k životu ve městech, v mnohých z nich je zase jeho početnost natolik vysoká, že je zde dokonce považován za škůdce.
Kakadu žlutočečelatý se ozývá výrazným chraptivým hlasem, který je slyšitelný i na velké vzdálenosti. Je proslulý také svou zvědavostí a inteligencí. Hnízdo si staví v dutinách stromů, kam následně klade 2–3 vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu 25–27 dní. Hnízdo opouští zhruba po 9–12 týdnech, v blízkosti rodičů však zůstávají ještě několik měsíců poté.
Stejně jako většina ostatních kakaduů náleží i tento druh mezi dlouhověké ptáky, ve volné přírodě se dožívá 20–40 let, v zajetí se však může dožít i výrazně vyššího věku.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulphur-crested Cockatoo na anglické Wikipedii.
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kakadu žlutočečelatý na Wikimedia Commons
- Galerie kakadu žlutočečelatý na Wikimedia Commons
- Taxon Cacatua galerita ve Wikidruzích