Kaigunšó

Kaigunšó (japonsky 海軍省) bylo v letech 1872 až 1945 ministerstvo japonského císařského námořnictva, jedno z ministerstev Japonského císařství. Bylo podřízeno císaři a vládě. Dohlíželo na administrativní řízení císařského námořnictva a dále se dělilo na několik kjoku (局 ~ úřad), které spravovaly jednotlivé oblasti administrativní agendy císařského námořnictva.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce
U hodností císařského námořnictva bylo vypuštěno upřesnění „kaigun“ (海軍)
Budova Kaigunšó v Tokiu na pohlednici, přibližně 1890

Historie

Kaigunšó vzniklo 27. února 1872 (lunisolárního kalendáře, 4. dubna gregoriánského) rozdělením Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo) na samostatnou armádní a námořní část.[1]

Až do roku 1906 bylo Kaigunšó pod kontrolou admirálů ze Sacuma han, což bylo trnem v oku vládním stranám.

Organizace

Kjoku

Kaigunšó se interně dělilo na několik kjoku (局 ~ úřad). V roce 1872 jich bylo šest:[1]

  • Hišikjoku (秘史局) ~ sekretariát, převzatý z Kaigunbu (海軍部 ~ námořní sekce štábního velitelství)
  • Zósenkjoku (造船局) ~ úřad lodního stavitelství. Dne 13. října (lunisolárního kalendáře, 13. listopadu gregoriánského) 1872 byl přejmenován na Šusenrjó (主船寮 ~ hlavní lodní úřad), 31. srpna 1876 na Šusenkjoku (主船局 ~ hlavní lodní úřad) a roku 1886 na Kanseikjoku (艦政局 ~ technický úřad) – předchůdce Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部 ~ námořní technický úřad).[2]
  • Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
  • Suirokjoku (水路局) ~ úřad námořních cest, 26. března 1886 jej nahradilo Suirobu
  • Kaikeikjoku (会計局) ~ finanční úřad
  • Sanbókjoku (参謀局) ~ generální úřad, únoru 1874 přejmenován na Kaigun gundži bu (海軍軍事部 ~ sekce námořních záležitostí), funkční předchůdce Gunreibu

…a roku 1940 již devět:[1]

  • Gunmukjoku (軍務局) ~ úřad námořních záležitostí
  • Heibikjoku (兵備局) ~ úřad válečných příprav/výzbroje
  • Džindžikjoku (人事局) ~ personální úřad
  • Kjóikukjoku (教育局) ~ úřad pro výcvik, založen 1. dubna 1923 na základě Kaigun kjóiku honbu
  • Gundžukjoku (軍需局) ~ úřad pro zásobování, zřízen 15. listopadu 1940 a zrušen 1. března 1945
  • Imukjoku (医務局) ~ zdravotnický úřad
  • Keirikjoku (経理局) ~ finanční úřad
  • Hómukjoku (法務局) ~ právní úřad
  • Kenčikukjoku (建築局) ~ konstrukční úřad, zrušen 1. srpna 1941

Podřízené orgány

Kaigunšó podléhaly (ať zcela nebo jen částečně) i následující orgány císařského námořnictva:

  • Kaigun šókan kaigi (海軍将官会議) ~ admirálská rada, založená 1885 a rozpuštěná 30. listopadu 1945.
  • Kaigun kansei honbu (海軍艦政本部) ~ námořní technický úřad, založen 19. května 1900 na základě Kanseikjoku. Dělil se na čtyři až sedm bu (部 ~ divize), které zodpovídaly za technický návrh námořních konstrukcí (od lodních trupů, přes pohon, výzbroj, pancéřování, elektroniku, až po konstrukci námořních letadel). V období mezi 21. zářím 1915 a 30. srpnem 1930 úřad existoval jako Kaigun gidžucu honbu (海軍技術本部).[3]
  • Kaigun gidžucu kaigi (海軍技術会議) ~ námořní technická rada, pomáhala (Kaigun) Gunreibu připravit specifikace lodních konstrukcí. Byla ustanovena 21. dubna 1889 a kromě období mezi 10. listopadem 1903 a 30. lednem 1935, kdy byla součástí Kaigun kansei honbu (případně Kaigun gidžucu honbu), existovala až do roku 1945.[4]
  • Kaigun kókú honbu (海軍航空本部) ~ námořní letecký úřad, založený 2. dubna 1927 na základě Kókúkibu (航空機部 ~ letecká divize Kaigun gidžucu honbu).[5] Zajišťoval výzbroj (včetně vydávání specifikací na požadované letouny) a výcvik pro císařské námořní letectvo.
  • Kaigun kjóiku honbu (海軍教育本部) ~ námořní výcvikový úřad, založený 20. května 1900. Dne 1. dubna 1923 jej nahradil Kjóikukjoku.
  • Suirobu (水路部) ~ sekce námořních cest, založená 26. března 1886 na základě Suirokjoku. Dne 29. listopadu 1945 převedeno pod ministerstvo dopravy (運輸省 Unjušó)
  • Kaigun kótó gunpókaigi (海軍高等軍法会議) ~ nejvyšší námořní vojenský soud
  • Kaigun Tókjó gunpókaigi (海軍東京軍法会議) ~ tokijský námořní vojenský soud
  • Kaigun daigakkó (海軍大学校) ~ námořní vysoká škola, založená 14. července 1888
  • Kaigun heigakkó (海軍兵学校) ~ námořní akademie
  • Kaigun kikangakkó (海軍機関学校) ~ námořní technická akademie, založená 1881 a 1. října 1944 integrována do Kaigun heigakkó
  • Kaigun keirigakkó (海軍経理学校) ~ námořní ekonomická akademie, založená 23. října 1874
  • Kaigun gunigakkó (海軍軍医学校) ~ námořní akademie vojenské medicíny, založena 1897, zrušena 1. listopadu 1945
  • Sensuikanbu (潜水艦部) ~ ponorková sekce
  • Tokukóbu (特攻部) ~ sekce speciálních (~ sebevražedných) útoků
  • Denpa honbu (電波本部) ~ radiový a radarový úřad, založený 20. dubna 1944
  • Šisecu honbu (施設本部) ~ ženijní úřad, založený 1. srpna 1941
  • Kaheisenbu (化兵戦部) ~ sekce pro chemický boj
  • Unju honbu (運輸本部) ~ transportní úřad, založen 26. června 1943
  • Kinkjú sembi sokušin bu (緊急戦備促進部) ~ sekce podpory nouzových válečných příprav, založena 30. června 1944
  • Senpaku kjúnan honbu (船舶救難本部) ~ úřad pro lodní opravy, založen 30. prosince 1944
  • Renšú rengó kókú sótai (練習連合航空総隊) ~ velitelství spojeného leteckého výcviku

Seznam ministrů císařského námořnictva

Jako první se 10. května 1872 vedení Kaigunšó ujal Kaišú Kacu a to ve funkci námořní vicelord (海軍大輔 kaigun daisuke?) a od 25. října 1873 pak jako námořní lord (海軍卿 kaigun kjó).

Samotná funkce ministra námořnictva (海軍大臣 kaigun daidžin) byla zavedena 21. prosince 1885 a již následující den se prvním ministrem námořnictva stal Cugumiči Saigó. Celkem se na postu ministra námořnictva vystřídalo těchto devatenáct admirálů a generálů:[6]

# Od: Hodnost: Jméno:
1 18851222a22. prosince 1885 rikogun čúdžó (陸軍中将 ~ generálporučík) Cugumiči Saigó
2 18860710a10. července 1886 rikogun čúdžó Owao Ojama
3 18870701a1. července 1887 rikogun čúdžó
(od 18881225a25. prosince 1888 v rezervě)		 Cugumiči Saigó
4 18900517a17. května 1890 čúdžó (中将 ~ viceadmirál) Sukenori Kabajama
5 18920808a8. srpna 1892 čúdžó Kagenori Nire
6 18930311a11. března 1893 rikogun čúdžó v rezervě
taišó (大将 ~ admirál) od 18941003a3. října 1894
gensui (元帥 ~ velkoadmirál) od 18980120a20. ledna 1898		 Cugumiči Saigó
7 18981108a8. listopadu 1898 čúdžó
taišó od 19040606a6. června 1904		 Gonnohjóe Jamamoto
8 19060107a7. ledna 1906 čúdžó
taišó od 19121016a16. října 1912		 Makoto Saitó
9 19140416a16. dubna 1914 čúdžó Rokuró Jaširo
10 19150810a10. srpna 1915 čúdžó
taišó od 19150828a28. srpna 1915		 Tomosaburó Kató
11 19230515a15. května 1923 taišó Takeši Takarabe
12 19240107a7. ledna 1924 taišó Kakuiči Murakami
13 19240611a11. června 1924 taišó Takeši Takarabe
14 19270420a20. dubna 1927 taišó Keisuke Okada
15 19290702a2. července 1929 taišó Takeši Takarabe
16 19301003a3. října 1930 taišó Kijokazu Abo
17 19311213a13. prosince 1931 taišó Mineo Ósumi
18 19320526a26. května 1932 taišó Keisuke Okada
19 19330109a9. ledna 1933 taišó Mineo Ósumi
20 19360309a9. března 1936 taišó Osami Nagano
21 19370202a2. února 1937 čúdžó
taišó od 19370401a1. dubna 1937		 Micumasa Jonai
22 19390830a30. srpna 1939 čúdžó Zengo Jošida
23 19400905a5. září 1940 taišó Koširó Oikawa
24 19411018a18. října 1941 taišó Šigetaró Šimada
25 19440717a17. července 1944 taišó Naokuni Nomura
26 19440722a22. července 1944 taišó Micumasa Jonai

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ministry of the Navy of Japan na anglické Wikipedii a 海軍省 na japonské Wikipedii.

  1. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 709. (anglicky)
  2. Lacroix & Wells, str. 710
  3. Lacroix & Wells, str. 710 a 711
  4. Lacroix & Wells, str. 712
  5. Lacroix & Wells, str. 711
  6. NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau [online]. 2001 [cit. 2011-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]

Související články

Literatura
  • ASADA, Sadao. From Mahan to Pearl Harbor: The Imperial Japanese Navy and the United States. Annapolis, Maryland: Naval Institute press, 2006. ISBN 978-1-55750-042-7. (anglicky)
  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky)
  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
  • SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergency of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky)

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaigunšó na Wikimedia Commons
  • FOREIGN OFFICE FILES FOR JAPAN AND THE FAR EAST: Series One: Embassy & Consular Archives - Japan (1905-1940) [online]. Marlborough: Adam Matthew Publications [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
  • NISHIDA, Hiroshi. Department of Navy, and extra bureau [online]. 2001 [cit. 2011-11-14]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.