Kaštel v Betlanovcích

Sgrafitový alianční erb Feigelů a Bobestů nad vstupem na pavlač

Betlanovský kaštel byl zbudován v letech 1564–1568 z popudu Petra Feigela († 1580), zámožného levočského měšťana, někdejšího provizora gemerského panství a familianta Stanislava Thurza († 1586).[2] Ve své době zcela moderní sídlo, jež na rozdíl od ostatních spišských kaštelů té doby (Strážky, Spišský Štiavník) rezignovalo na fortifikační úlohu, mělo v prvé řadě reprezentovat ambiciózního majitele, který svůj společenský vzestup zpečetil sňatky s Kateřinou a posléze Hedvikou Bobestovými, příbuznými Stanislava Thurza.[3][4] Po Petrově smrti v roce 1580 byl kaštel rozdělen mezi jeho syny Petra a Cyriaka, dcery Kateřinu, Kristýnu, Agnešu a nárok na majetkový podíl rovněž uplatnili potomci jeho zesnulé dcery Anny. Podle tehdejšího popisu měl kaštel několik prostorných sklepů a některé místnosti disponovaly trámovými stropy.[2] K obdobným dělbám docházelo i v 17. století a majiteli jednotlivých částí se tak postupně stali příslušníci různých šlechtických rodů, např. Görgeyové, Rádyové či Szentiványiové.

V poslední třetině 17. století se Adamovi III. Szentiványimu († 1710) podařilo soustředit jednotlivé majetkové podíly do svých rukou a stal se tak jediným držitelem betlanovského kaštelu. Protože se však on i jeho synové Jan a Zikmund podíleli na protihabsburském povstání Františka II. Rákocziho, byly jim jejich spišské statky v roce 1710 zkonfiskovány. Konfiskační soupis z 8. července 1710 zachytil kaštel jako dvoupodlažní budovu se třemi sklepy, kuchyní, několika síněmi, komorami a tzv. „velkou palotou“.[2] Dalším majitelem se pak stal Petr Feigel, potomek stavitele zámku a hodnostář Spišské župy, po němž objekt získal manžel jeho neteře Štěpán Dravecký. Draveckým kaštel patřil i v průběhu 19. století.

Na počátku 60. let 20. století byl kaštel zrekonstruován a v letech 1966–1976 sloužil coby sídlo nově ustanovené CHKO Slovenský ráj.[5] Po roce 1989 se dostal do soukromého vlastnictví, není přístupný veřejnosti a chátrá.

Typově podobný palác Sieniawských v ukrajinské Medžybiži

Kaštel v Betlanovcích je po architektonické stránce mimořádně hodnotnou stavbou, svým významem překračující hranice spišského regionu;[2] autor stavebních plánů patrně nepocházel z Uherska, přičemž budova typově připomíná palác polského rodu Sieniawských, zbudovaný po roce 1550, nacházející se v dnes ukrajinském městě Medžybiži, jehož původní vzhled byl na rozdíl od Betlanovec porušen pozdějšími novogotickými úpravami.[2]

Atika, probíhající po obvodě celého kaštelu

Exteriéry

Jde o podsklepenou blokovou stavbu obdélného půdorysu se dvěma nadzemními podlažími. Fasádám dominuje atika a z patra je možné vyjít na dřevěnou vysunutou pavlač, jež přiléhá k celému obvodu budovy. Okna dekorují výrazně profilovaná kamenná ostění doplněná o podokenní a nadokenní římsu. Hlavní vstup do objektu zvýrazňuje rovněž kamenný portál, doplněný o jazykově latinský pamětní nápis s erby Feigelů a Bobestů. Nápis hlásá AN(NO) D(O)M(I)N(I) 1568/ SI DEVS PRO NOBIS QVIS CONTRA NOS/ Peter F(eigel) H(edviga) B(obst) (tj. „Léta Páně 1568. Když je Bůh s námi, kdo proti nám. Petr Feigel a Hedvika Bobst“).[3] Alianční erby stavebníků kaštelu v podobě sgrafita se objevují též na poschodí, kde zdobí vchod na pavlač. Do současnosti byl dochován pouze zlomek někdejší sgrafitové výzdoby, která v minulosti patrně pokrývala všechny exteriérové fasády.[4]

Vstupní centrální hala v přízemí