KV34

K objevení hrobky došlo v roce 1898 a vyčištění provedl tehdejší ředitel Památkové služby Victor Loret. Již ve starověku došlo k jejímu vykradení a velké množství předmětů bylo odneseno do hrobky KV4, kde se při čištění v roce 1978 nalezly předměty se jménem Thutmose III. Mumie faraona byla z hrobky vyňata už ve starověku a přemístěna do hrobky TT320 v blízkosti Dér el-Bahrí.

Komora je obdélného tvaru s hloubkou 7 metrů. Strop komory má modrou barvu a je vyzdoben žlutými hvězdami, na horním okraji se vlysem se znaky cheker.

Jaká byla funkce šachty není dodnes přesně známo. Podle různých teorií se mělo jednat buď o ochranu před lupiči (spolu se zazděným vchodem do pilířové síně měla představovat nedokončenou hrobku), nebo o ochranu pohřební komory před vodou. Dnes se většina egyptologů přiklání k názoru, že šachta symbolizovala místo pohřbu boha Usira. Tuto teorii podporují i nálezy z mladších hrobek (např. KV35), kde jsou na dně šachty´vytvořené další komory.

Jedná se o místnost se dvěma pilíři, umístěnými mimo střed místnosti. Stěny jsou vyzdobeny jmény 741 božstev, která můžeme najít v knize Amduat.

pohřební komora se sarkofágem

Jedná se o místnost oválného půdorysu o rozměrech 14,6 × 8,5 metru a původně byl její tvar zamýšlen jako podoba kartuše. Stěny pokrývají scény a texty z knihy Amduat. Tím, že jsou vytvořeny černou a červenou barvou na světležlutém pozadí, mají napodobovat texty na svitku z papyru. Hieroglyfy a postavy jsou vyvedeny zběžným stylem, podobný jaký býval použit při záznamu na papyrus.

Kniha Amduat zde popisuje dvanáct hodin, přičemž první až čtvrtá jsou nakresleny na přední stěně komory, pátá a šestá na pravé, sedmá a osmá na levé a devátá až dvanáctá na zadní stěně. První hodina znázorňuje vstup do Podsvětí u Brány, která vše pohltí. Následně jsou popisovány osoby obývající onen svět a seznam 741 božstev, jenž začíná v pilířové síni. Druhá a třetí hodina popisuje pole onoho světa a bytosti, které jsou ozbrojeny noži, porážející tvory. Čtvrtá hodina zobrazuje pouštní krajinu Rosecau, Zemi Sokora. Jedná se o místo plné hadů a temnoty. Čtvrtou a přes pátou hodinu je po pustině temnoty a žízně mužskými a ženskými postavami tažena sluneční bárka. V šesté hodině dosáhlo Slunce v podobě skarabea půlnoci. Dochází ke spojení Rea a Usira a král oživuje své předky. V sedmé hodině se had Apop pokouší o zadržení Slunce, ale následně jej porážejí Eseta, Sutech a Selketa. V osmé a deváté hodině dochází k otevření bran pěti jeskyní Reem a také jsou jím oblékáni spravedliví zemřelí. Desátá hodina znázorňuje obdélnou nádrž s těly utonulých a ačkoliv u nich nebyl možný obvyklý pohřeb, jsou Horem dopraveni na onen svět. V jedenácté knize začíná úsvit a celý cyklus uzavírá dvanáctá kniha, ve které 12 mužů a 13 žen táhne bárku blažených mrtvých na denní světlo. Zároveň se Slunce v podobě skarabea spojuje se Šuem, bohem vzduchu.

Sarkofág, jenž má tvar kartuše, je uložený v pohřební komoře a vyrobili jej z křemence. Ačkoliv má červenou barvu, vytesán byl ze žlutého křemence. Po natření měl napodobovat červenou žulu. Stěny sarkofágu zdobí postavy faraona a různých božstev.

Čtyři vedlejší místnosti byly vytvořeny vedle pohřební komory a sloužily k uložení pohřební výbavy. Některé strany pilířů jsou vyzdobeny scénami a texty Hymnu na Rea. Tento text opěvuje boha Rea a spojuje jej s faraonem. Na levé straně prvního pilíře je znázorněna scéna, v níž je Thutmose III. kojen Esetou, která je vyobrazena jako bohyně stromoví. Esetino prso se zde vynořuje z větví sykomory a bohyně jej podává králi. Nalevo od vyobrazení je větší postava faraona, jenž tak sleduje sám sebe, jak je kojen.