Kós (město)

Kós (v novořečtině Κως) je řecké přístavní město, správní středisko stejnojmenného řeckého ostrova Kós v Egejském moři v souostroví Dodekanés. Nachází se na severovýchodním pobřeží ostrova ve vzdálenosti přibližně 4 km od protilehlého tureckého přístavu Bodrum. Město je významným přístavem a střediskem cestovního ruchu. Na západě hraničí s obecní jednotkou Dikeios.

Kós
Κως
přístav
Poloha
Souřadnice36°53′38″ s. š., 27°17′13″ v. d.
StátŘecko Řecko
KrajJižní Egeis
Regionální jednotkaKós
ObecKós
Obecní jednotkaKós
KomunitaKós

obecní jednotka Kós na mapce ostrova
Kós
Kós, Řecko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha67,2 km²
Počet obyvatel19 432 (2011[1])
Hustota zalidnění289,17 obyv./km²
Správa
Vznik366 př. n. l.
Oficiální webwww.kos.gr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obyvatelstvo

V roce 2011 žilo ve městě 19 432 stálých obyvatel, což je dle sčítání také počet obyvatel obecní jednotky a komunity. Město tak pro statistické účely tvoří jedno sídlo spolu vesnicemi Lambi, Platani, Ampavris, Kako Prinari, Giapili a Paradisi.

Dějiny

Dějiny města jsou úzce spojeny s dějinami ostrova Kós. Město bylo založeno v roce 366 př. n. l. Město je rodištěm slavného antického lékaře Hippokrata z Kóu. Jeho památku ve městě připomíná památný platan. Vedle antických památek je ve městě řada památek z období rytířského řádu Johanitů a tureckého panství. V první polovině 20. století, kdy ostrov připadl Itálii, byla vystavěna řada veřejných i správních budov, které i dnes jsou v architektuře města nepřehlédnutelné (např. správní budova u přístavu, centrální náměstí - Platía Eleftherías - s tržnicí a archeologickým muzeem). Po silném zemětřesení 23. dubna 1933 se větší část starého města ocitla v rozvalinách, což umožnilo rozsáhlý archeologický výzkum i částečnou rekonstrukci některých památek.

Pamětihodnosti a zajímavosti

Centrum města je soustředěno kolem přístavu Mandráki, jehož dominantou je středověká rytířská pevnost, která pochází z dob vlády Johanitů. Pevnost po zemětřesení v roce 2007 není pro veřejnost přístupná.

Antické památky vytvářejí ve městě Kós 2 celky:

- antická agora poblíž přístavu,

- západní vykopávková oblast, na kterou navazují Ódeion a Casa Romana

Antická agora byla hospodářským i politickým centrem antického města. Kromě tržiště a shromáždiště, které byly zřízeny po založení města, se zde nacházely dílny a krámky řemeslníků. Později byly vztyčeny i antické chrámy, které se dnes nacházejí v rozvalinách.

V západní vykopávkové oblasti jsou pozůstatky staveb od 3. stol př. n. l. až do 2. stol. n. l. Znovu vztyčené sloupy označují gymnasion - sportoviště pro atlety. Budova tzv. nymfea sloužila zřejmě jako lázně. Má pozoruhodný vnitřní dvůr - atrium, není však není přístupná. Na více místech areálu byly odkryty krásné antické mozaiky, z nichž vyniká Únos Evropy na námět starořecké báje.

Ódeion

Římské divadlo z 2. století. které má 15 řad mramorových sedadel, z nichž některá jsou původní.

Casa Romana

Římská vila ze 3. století, která byla objevena italskými archeology po ničivém zemětřesení a byla do značné míry rekonstruovaná. Budova obsahuje tři atria a představuje vysoký životní standard bohatých Římanů.

Památky z tureckého období

Ve městě se dochovalo několik mešit, zejména Defdarova mešita na centrálním náměstí a dále mešita Hadži Hassana(tzv. mešita s lodžií) poblíž přístavu. Obě mešity pocházejí z 18. století. Vedle Hassanovy mešity se dochovaly původní turecké lázně.

Archeologické muzeum

Nachází se na centrálním náměstív budově ze 30. let 20. století. Vystavuje zejména sochy a mozaiky z helénistického a římského období. V centrální hale v přízemí je položena barevná mozaika z 2.- 3. století Příjezd boha lékařství Asklépia na Kós, kterého vítá lékař Hippokratés. Řada soch v muzeu má vztah k "lékařské" tradici Kóu - socha Hygie, boha Asklépia, Hippokrata.

V blízkosti města se nachází antický léčebný, lázeňský a náboženský areál Asklépion.

Galerie

Reference

  1. počet obyvatel obecní jednotky, komunity a města dle

Literatura

Weiss Helmuth, Kós, Merian, nakladatelství Jan Vašut 2009, 128 s.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.