Kóiči Wakata

Vystudoval Univerzitu Kjúšú (Kyushu University, bakalář 1987, magistr 1989). Po škole pracoval v Japonských aeroliniích (JAL, Japan Airlines), zabýval se otázkami předcházení korozi a pevnosti konstrukce letadel.[1]

V dubnu 1992 byl vybrán mezi astronauty oddílu JAXA. Od srpna 1992 procházel všeobecným výcvikem v Johnsonově středisku NASA v Houstonu. V srpnu 1993 získal kvalifikaci letového specialisty raketoplánu. Poté zůstal v Houstonu ve výpočetním centru oddílu astronautů NASA.[1][3]

V prosinci 1994 byl určen do posádky letu STS-72. Poprvé vzlétl do vesmíru na palubě raketoplánu Endeavour. Let STS-72 trval od 11. do 20. ledna 1996. Wakata obsluhoval kanadskou ruku (RMS), mimo jiné s ní zachytil japonskou družici SFU, kterou raketoplán přivezl zpět na Zem.[4]

V červnu 1997 byl vybrán do posádky letu STS-92. Raketoplán Discovery odstartoval 11. října, přistál 24. října 2000. Programem letu byla dostavba stanice ISS, především instalace nosníku Z1, Wakata opět obsluhoval manipulátor RMS (kanadskou ruku).[3]

Kóiči Wakata na palubě ISS 20. března 2009

Od října 2001 se připravoval na dlouhodobý pobyt na ISS, součástí výcviku byla i stáž v středisku ESA v Kolíně nad Rýnem v srpnu – září 2002 a Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku od prosince 2005.[1] V červenci 2006 byl velitelem posádky pobývající sedm dní v podmořském obydlí NASA u floridského pobřeží.[1][3] V srpnu 2006 byl předběžně určen do Expedice 16 na ISS a zahájil v Rusku přípravu na let Sojuzem, ale za měsíc byl z posádky odvolán.[1] Ve dnech 16. - 27. ledna 2007 absolvoval s Saližanem Šaripovem a Sóičim Nogučim výcvik k přežití v lesích za Moskvou.[1]

13. února 2007 byl určen členem Expedice 18 na ISS. Odstartoval v raketoplánu Discovery 15. března 2009 v letu STS-119. Na ISS zaměnil Sandru Magnusovou. Na přelomu března a dubna Expedici 18 nahradila Expedice 19, Wakata přešel do nové expedice a zůstal na stanici.[1][3] Dne 29. května po příletu dalších tří kosmonautů v Sojuzu TMA-15 se označení posádky stanice změnilo na Expedice 20.[5][6] Dne 17. července 2009 po několikatýdenních odkladech na ISS přiletěl raketoplán Endeavour, který přivezl Wakatova nástupce Timothyho Kopru. Japonský astronaut přestoupil na raketoplán a 31. července přistál na Floridě po 137 dnech, 15 hodinách a 4 minutách letu.[1]

V únoru 2011 agentura JAXA oznámila Wakatovo jmenování členem Expedice 38 a velitelem Expedice 39 na stanici ISS, současně byl v záložní posádce Expedice 36/37.[7] Počtvrté do vesmíru a potřetí na ISS odstartoval 7. listopadu 2013 ve funkci palubního inženýra lodi Sojuz TMA-11M, společně s Rusem Michailem Ťurinem a Američanem Richardem Mastracchio, po šestihodinovém letu se Sojuz se spojil se stanicí. Na ISS pracoval jako palubní inženýr osmatřicáté expedice, od března 2014 se stal velitelem devětatřicáté expedice.[8] Stal se prvním japonským velitelem ISS.[7] V pořádku se vrátil na Zem 14. května 2014.

Kóiči Wakata je ženatý, manželka je Němka Stefanie von Sachsen-Altenburg z Bonnu, mají syna.[1]