Astronauti Japonska

Příběh letů japonských astronautů začal v roce 1979 americkou nabídkou na účast v programu vědeckých výzkumů v laboratoři Spacelab-1. Nabídka přinesla ovoce v roce 1984, když pro laboratoř Spacelab-J NASDA stanovila vědecký program a zahájila výběr japonských účastníků letu. 20. června 1985 byly ohlášeny jména tří nových astronautů, byli to Mamoru Móri, Takao Doi a Čiaki Naitóová. Všichni tři se na palubě amerických raketoplánů opakovaně dostali do vesmíru, první Móri se Spacelabem-J původně plánovaným na rok 1988, po havárii Challengeru a odložení letů však až v roce 1992 (let STS-47).

27. března 1989 se japonská televize TBS (Tokyo Broadcasting System) dohodla s Glavkosmosem o letu japonského novináře na stanici Mir. Ze zaměstnanců televize byli vybráni dva kandidáti, Tojohiro Akijama a Rjóko Kikučiová, a v říjnu 1989 zahájili přípravu v Hvězdném městečku. Let Akijamy proběhl v prosinci 1990.

NASA předpokládala japonský modul Kibó v plánované orbitální stanici Freedom, proto v roce 1992 NASDA rozšířila oddíl svých astronautů o Kóiči Wakatu. A v roce 1996 výcvik zahájil ještě Sóiči Noguči, to už se ovšem mělo létat k ISS. Když byla konečně zprovozněna Mezinárodní kosmická stanice ISS, byli pro práci na stanici přibráni v roce 1999 do oddílu NASDA ještě tři další astronauti, Satoši Furukawa, Akihiko Hošide a Naoko Suminová (později provdaná Jamazakiová). Stanici ISS navštívili japonští astronauti v roce 2000, 2005 a dvakrát v roce 2008, kdy se podíleli na instalaci modulu Kibo.

25. února byly oznámeny výsledky 5. výběru astronautů JAXA. Oddíl astronautů rozšířil od 1. dubna 2009 civilní pilot Takuja Óniši a podplukovník vojenského letectva Kimija Jui.[1] Od března do července 2009 byl členem posádky ISS Kóiči Wakata. Začátkem září 2009 oznámila JAXA dodatečně rozšíření oddílu astronautů ještě o jednoho člena, novým astronautem se stal lékař Norišige Kanai.[2] Vzápětí, k 13. září 2009, z oddílu JAXA odešel Takao Doi, důvodem byl jeho přechod do Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti ve Vídni.[3]

Po Wakatovi se řádnými členy posádky ISS, vždy na půl roku, stali ještě Sóiči Noguči na přelomu let 2009/2010, Satoši Furukawa roku 2011, Akihiko Hošide roku 2012 a opět Wakata od listopadu 2013, přičemž v březnu – květnu 2014 byl prvním japonským velitelem stanice.[4] Roku 2015 se na ISS vydal Kimija Jui,[5] následující rok Takuja Óniši[6] a na přelomu let 2017/2018 Norišige Kanai. V letech 2020/2021 na ISS pracoval opět Sóiči Noguči a roku 2021 Akihiko Hošide.

V roce 2004 se mezi vážnými zájemci o placený kosmický let objevil japonský podnikatel Daisuke Enomoto. Koncem roku 2005 podepsal dohodu se Space Adventures a v březnu 2006 zahájil přípravu k letu. Měsíc před letem byl ze zdravotních důvodů vyřazen z posádky, do vesmíru se proto nedostal.

18. září 2018 byl představen budoucí kosmický turista Júsaku Maezawa, který by měl v první polovině 20. let letět kolem Měsíce v chystané lodi BFS soukromé firmy SpaceX. [7][8]