Troján

Troján (někdy též trojan či spíše zastarale trójan) je označení příslušníka skupiny planetek, obíhajících po stejné dráze jako planeta Jupiter, tedy jejich oběžné dráhy jsou v komensurabilitě 1:1 s drahou Jupiteru. V důsledku rezonančního gravitačního vlivu Jupiteru jsou soustředěny kolem bodů, předcházejících o 60°, respektive následujících o 60° planety (tedy kolem libračních center L4 resp. L5 soustavy Slunce-Jupiter).

Schematické znázornění trojánů předcházejících a následujících Jupiter na jeho oběžné dráze (zeleně). Zobrazen je též hlavní pás planetek mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru.

Historie objevů

Prvním objeveným trojánem byla planetka (588) Achilles, kterou objevil v roce 1906 Max Wolf na hvězdárně v Heidelbergu (Německo) a pojmenoval ji podle jednoho z hrdinů trójské války.[1] Tato planetka se pohybuje kolem libračního bodu L4.

Další trojáné

V roce 2005 bylo mezi trojány počítáno 936 objektů s definitivním označením a 891 pouze s provizorním označením (k 23. srpnu 2005). V roce 2016 to bylo celkově přes 6400 těles.[1] V libračním bodu L4 bylo až dosud nalezeno více těles, než v bodě L5.

Vzhledem k tomu, že mezi těmito tělesy nezbytně musí docházet k častým srážkám, jejich počet se v čase mění. V seznamech planetek jsou označeny kódem JUT ve sloupci „Typ obj.“.

Pojmenování

Vzhledem k výjimečnosti dráhy Achilla došlo na návrh Johanna Palisy mezi astronomy k dohodě, že i další podobné planetky budou pojmenovávány podle hrdinů trójské války, popisované v eposu Ílias, jehož autorství je připisováno Homérovi.[1] Později byla tato konvence upřesněna v tom smyslu, že objekty soustředěné v blízkosti bodu L4 budou pojmenovávány podle obléhajících Řeků (výjimkou je planetka (624) Hektor, pojmenovaná ještě před přijetím tohoto dodatečného pravidla), zatímco objekty kolem bodu L5 budou pojmenovány podle obránců města Trója (výjimkou je planetka (617) Patroclus).

Vlastnosti

Jupiterovi trojáni patří k velmi tmavým tělesům sluneční soustavy, s albedem v rozmezí od 0,02 do 0,07. Zatím největším z nich je (624) Hektor o rozměrech přibližně 370 × 195 km.

Podle předpokladů by se měli z velké části skládat z materiálu, ze kterého se formovala všechna tělesa Sluneční soustavy před 4,5 miliardami let.[2] Mohlo by tedy jít o nejméně přetvořené horniny v vnitřních částech Sluneční soustavy.

Reference
  1. SCHEIRICH, Petr. Nebeský cestopis [online]. Český rozhlas Leonardo, 2011-08-27 [cit. 2012-02-04]. Kapitola První Trojan Země. Čas 9:20 od začátku stopáže. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-08.
  2. KAREL, Zvoník. Lucy: Stroj času [online]. Kosmonautix.cz, 2021-10-16 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.