Juno (sonda)

Juno je americká kosmická sonda, která v rámci programu New Frontiers doletěla 5. července 2016 k planetě Jupiter. Původně měla odstartovat v roce 2009, ale kvůli škrtům v rozpočtu NASA start proběhl až 5. srpna 2011.[2] Z rampy LC-41 na mysu Canaveral ji do vesmíru vynesla raketa Atlas V typ 551. Po pětileté cestě byla sonda navedena na polární oběžnou dráhu kolem Jupiteru.[4]

Juno
COSPAR2011-040A[1]
Katalogové číslo37773
Start5. srpna 2011 [2]
KosmodromEastern Test Range
Nosná raketaAtlas V 551
Typ oběžné dráhypolární dráha
Stav objektuna oběžné dráze kolem Jupiteru [3]
Přistání5. července 2016 v 6:00 SELČ
ZánikPřistání
ProvozovatelUSA, NASA; JHU APL; SwRI
VýrobceUSA, JHU APL
Druhplanetární sonda
ProgramProgram New Frontiers
Hmotnost3 625 kg)
Výška3,5 m
Parametry dráhy
Apogeum8 100 000 km
Perigeum4 200 km
Sklon dráhy90°
Teleskop
Průměr3,5 m
Oficiální webNASA – Sonda na stránkách NASA ; https://www.missionjuno.swri.edu/
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Trajektorie letu

Sonda odstartovala pomocí rakety Atlas V, typ 551 v pátek 5. srpna 2011 z kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě. Využila manévru „gravitačního praku“, a to tak že zamířila k Marsu, v říjnu 2013 pak proletěla kolem Země ve vzdálenosti 564 km a získala rychlost a energii k letu k Jupiteru. Krátce po průletu kolem Země NASA oznámila, že sonda je v nouzovém režimu. Zůstává v kontaktu se Zemí, ale vysílá jen malé množství dat.[5] Jednalo se však o planý poplach a sonda dále pokračovala úspěšně v letu k Jupiteru.

Po navedení na oběžnou dráhu Jupiteru v červenci 2016 má zkoumat jeho atmosféru a měsíce.

Stavba sondy

  • Solární panely - tato sonda bude první sondou se solárními panely u Jupiteru (5,2 AU)
  • Mikrovlnný radiometr (MWR)
  • Infračervený mapovač polárních září (JIRAM)
  • Detektor energetických částic (JEDI)
  • Detektor rádiových a plasmatických vln (WAWES)
  • Ultrafialový spektrograf (UVS)
  • Kamera
  • Vysokozisková anténa

Cíle mise

Hlavní vědecké cíle mise sondy Juno k Jupiteru:

  • Porozumět Jupiterovým dynamickým a strukturálním vlastnostem prostřednictvím stanovení hmotnosti a velikosti Jupiterova jádra, jeho gravitačního a magnetického pole a vnitřního proudění
  • Proměření složení Jupiterovy atmosféry, zejména množství plynů schopných kondenzace (H2O, NH3, CH4 a H2S), určit teplotní profil atmosféry planety, profil rychlostí větrů a prozkoumat oblačnou pokrývku do větší hloubky, než sonda Galileo
  • Prozkoumat a charakterizovat prostorové struktury Jupiterovy polární magnetosféry

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juno (spacecraft) na anglické Wikipedii.

  1. VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Rev. 2011-8-6 [cit. 2011-08-07]. Kapitola 2011-040A - Juno. Dostupné online.
  2. Juno - NASA's Second New Frontiers Mission to Jupiter [online]. University of Wisconsin-Madison [cit. 2009-08-08]. Dostupné online.
  3. BEUTEL, Allard. NASA's Juno Spacecraft in Orbit Around Mighty Jupiter [online]. [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.
  4. ČTK. Družice se vydala k Jupiteru. Novinky.cz [online]. 2011-08-05 [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-09.
  5. Sonda Juno mířící k Jupiteru má zřejmě problémy [online]. ČTK, 2013-10-10 [cit. 2013-10-11]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Juno na Wikimedia Commons
  • WAGNER, Vladimír. Sonda Juno napájená solárními panely dorazila k Jupiteru. Osel.cz [online]. 2016-07-03 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.