Julius Gomperz

Pocházel z židovské obchodnické rodiny Gomperzů, jejíž členové hráli významnou roli v rakouském hospodářském a akademickém životě. Bratr Max Gomperz byl známým bankéřem, další bratr Theodor Gomperz se proslavil jako filolog a synovec Heinrich Gomperz byl filozofem. Julius Gomperz vystudoval Vysokou školu technickou ve Vídni a Vídeňskou univerzitu. Během revoluce v roce 1848 se podílel na veřejném životě, vstoupil do Národní gardy v Brně. Podnikl cesty do Anglie a Francie. Po svém dědovi převzal soukenickou továrnu v Hustopečích a roku 1859 byl zvolen do brněnské obchodní a živnostenské komory.[3]

Obchodní komora ho roku 1861 zvolila na Moravský zemský sněm.[3] Na zemském sněmu zasedal až do roku 1905.[4] V roce 1871 ho Moravský zemský sněm zvolil za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Za stejnou kurii uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Opětovně byl zvolen ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Na poslanecký mandát rezignoval v důsledku povolání do Panské sněmovny 31. října 1892.[5] Pak byl členem Panské sněmovny, horní jmenované komory Říšské rady, kde setrval až do své smrti.[4] V zákonodárných sborech se zaměřoval na hospodářská témata, vystupoval za ochranu rakouských výrobců proti uherské konkurenci. Podporoval dobré obchodní styky s Balkánem.[3]

Politicky byl orientován jako německý liberál (tzv. Ústavní strana).[4] Na Říšské radě se v roce 1878[6] i po volbách v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu levice, po volbách oficiálně Klub liberálů (Club der Liberalen).[7] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[8] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[9] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[10] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[11] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[12]

Zůstával aktivním vyznavačem judaismu, dlouhodobě působil jako předseda židovské náboženské obce v Brně (v letech 1869–1909, ovšem v závěru již jen coby čestný předseda[4]). Od roku 1872 byl předsedou Obchodní a živnostenské komory v Brně. Zároveň působil jako předseda brněnské burzy.[3] Zasedal ve výborech, které organizovaly účast domácích podnikatelů na průmyslových výstavách v Londýně (1862), v Paříži (1867) a na světové výstavě ve Vídni roku 1873 a ve Philadelphii roku 1876. Byl členem mnoha hospodářských spolků. V letech 1854–1878 působil i jako ředitel brněnské pobočky Rakouské národní banky, přičemž roku 1859 byl zvolen jejím cenzorem.[4]

Roku 1863 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa, roku 1872 Řád železné koruny III. třídy. Roku 1878 získal titul důstojníka francouzské Čestné legie a byl velkodůstojníkem osmanského řádu Nišan el Iftikar. V září roku 1879 byl povýšen do rytířského stavu.[4] Jeho manželka Caroline von Gomperz-Bettelheim byla známa jako pianistka a pěvkyně.[3]